Musim se pochlubit. Byli jsme v Ikee. A víte, jak to maj leta letoucí ty Skandinávové a Skandinávkyně, že jo, na co kladou důraz a tak...? Že jako máme bejt šetrný k přírodě, ničim neplejtvat a všechno třídit jaksepatří. Chytlo mne to za sérdéčko a vopravdu - čestný ikejácký - sem se toho držela ruce nohy a byla sem tak šetrná, že jediný, za co sem utratila, byla lampička, korálky a krabička pro kámošku, který sem psala, že jedem do Ikey a jestli jako nechce něco vzít. I timhle sem přírodě strašně pomohla; kámoška tam kvůli tomu nemusela vůbec jet (čehož by, pro těch pár serepetiček, byla klíďo brďo schopná). Ale dobrý, nestalo se, takže - kámošky 0% uhlíková stopa!

Na druhou stranu, když už jsme jeli 1,15h autem tam a zpátky, tak abych si po sedmi letech v Ikee něco nekoupila, by mi přišlo vůči mně krapánek nefér.

Tak sem si aspoň vybrala dvě malý plechovky černý barvy. S nima natřu starý ošuntělý dřevěný komody, kerý ziskaj novej punc, nádech, a tím pádem smysl svý existence v novým bytě. No a tim jaksepatří vykompenzuju tu NAŠI uhlíkovou stopu, jak jsme jeli po tej dálnici (stejně si myslim, že ta stopa tam byla jen krátce, páč vod tej doby už párkrát lilo).

Kdyby se vedení Ikey dovědělo, že si radši natřu postarší (ikeácký!) komody než abych kupovala nový černý, měli by ze mě upřímnou radost. Možná jim ještě písnu. O mý šetrnosti k přírodě. S tim (ne)plejtvánim se taky musim pochlubit, když sem snědla celej oběd a pak i kafe s dortíkem. Ani drobek nepřišel nazmar. Prostě nic. A třídění? Taky na jedničku. Nejdřiv sem plno věcí začla třídit doma, v ikejácký appce, ale i v hlavě. Pak jsme s mužským třídili přímo v Ikee: kterej gauč jo kterej ne. Kterej stůl jo kterej ne. Kterou matraci jo kterou ne. Do toho novýho bytu, kapišto...

A přitom - jakmile jsme dopoledne vyjeli z baráku, říkám mužskýmu: Jestli mě bude svrbět ruka, že budu chtít koupit to a tamto, tak mi ty ruce svaž a jednu mi vraž. Hele, nebylo to nutný. Vopravdu sem se držela, takže veškerý bytový doplňky pro mě byly jak vzduch. A to jsme byli tak šetřivý, že jsme jeli bez dětí. Tzn. o dvě jídla míň, o WC splašky míň, a taky míň rozbitejch vystavenejch věcí, páč jsem byla totálně v klidu celý vodpoledne a nemusela se nervovat a ničím třískat o zem. Prostě dokonalý posváteční nákupy!

A na závěr jako bonus vtip z rádia cestou z Ikey: "Čím víc dětí máš, tím víc klidu v sobě máš. Když ti první dítě spolkne deset korun, běžíš s nim na cétéčko. Když ti druhý dítě spolkne deset korun, čekáš, kdy z něj vypadnou. No a když ti třetí dítě spolkne deset korun, strhneš mu to z kapesnýho. Prostě, čím víc dětí máš, tím víc klidu v sobě máš."

(Ale stejně je lepší nechat je doma)

Tak, a to je pro dnešek všecko.

Tak čaaaau! A snažte se neutrácet, nenakupovat, neplejtvat, nejezdit autem, nejíst, nežít a nedejchat. Páč tu planetu musíme zachovat pro budoucí generace ...