Věčný Vládce věků ve vánočním věku vyslal Velikého Vévodu. Vesele vám všem! Všichni vidoucí, vytrvale věrni Věčnému Vládci, Vévodu vítali. Vévodovi vyšli vstříc velcí vědoucí Východu (viděli ve vesmíru vzácnou věc). Věnovali Velikému všelijaké vonné, věru velmi vzácné věci: „Vezměte, Výsosti“ vyřkli.

Vítali však Vévodu ve vynikající vile? Ve vzácném „velkopaláci“? Vypadal vznešeně, vystrojeně? Vůbec. Vévodu vpravdě viděli ve vydlabané vaničce vetchého významu ve všední vesnici. 

Východní vítr vítězně vál…

Vezdejší vládnoucí vůdce však vyzval všechny věroučné vzdělance: „Víte vy věrouční Vévodovic vrozený význam?“ „Věru, víme! Veliký Vévoda vysvobodí všechny věřící vězně všech věků; všem vykořisťovaným vrátí věčný výdělek…“

Vůdce vzal veliký vztek: „Veliký Vévoda? Významný vladař? Vůbec!“ vykřikl. Vědoucím Východu však vzkázal: „Vítejte vzácní vědoucí! Vyznávám vzácného Vévodu; vyzraďte výskyt Velikého!“

Věčný Vládce Věků však viděl vražednou vůdcovu vůli; vědoucím vnukl vysvobozující vidění: „Vyjděte! Vezdejší vůdce-vrah vás vydírá!“ Vyšli – vděčni Vládci Věků – vracejíce ve vzdálenou východní vlast.

Vůdce však vyšel vzít vůli všem věřícím; významného Vévodu vystopovat, vítajícím Velikého válku vyvolat! Vydal vražednou vyhlášku: Vyhladit všechny výrostky. Všudypřítomným vražděním vlastní vyhubil. Vzdychání, volání, vřískot všech… Veliká vůdcova vina!

Vévodu však věrní vzali ven.

Věřili všichni? Vůbec.

Vévoda vyrostl. Vrátil se. Všem vzdělancům, významným, všestranným, věřícím, vězňům, všelijak výstředním, vyhnancům, vochmelkům, vožungrům, vagabundům, vlastencům, váženým, výrostkům, volnomyšlenkářům, vojákům, vrahům, vydřiduchům, veskrze všelijakým viníkům vzal vinu; vdechl víru ve Vládce věků, věrným vydobyl věčné vysvobození; vposledku všem vyznávajícím Velikého Vévodu věnoval vzácnou věc: VĚČNÝ VĚK.

Věříš ve Velikého Vysvoboditele?

Významné věci vezme, však vzácnější věci vrátí.