(Psáno březen 2021)

Když jsme s mužem šli před dvěma lety po hřebeni Krkonoš na polské straně, byl nádherný letní den. Šel hodně napřed a já se na chvíli zastavila, abych modlitbou požehnala té veliké krásné zemi, která byla přede mnou jako na dlani. Polsko má své kouzlo. V přírodě i architektuře. Najednou mi ale odněkud přilítla věta:

"Polsko je jako šípková Růženka."

K tomu se ještě váže jeden sen, který se mi zdál před mnoha lety. Byla jsem v Polsku ve vnitrobloku nějaké staré polorozpadlé zástavby, na jejímž dvorku byl ukrytý kostel, který skrýval něco nebezpečného. Celková atmosféra byla poněkud děsivá.

A teď z fikce do reálu. Před prahem naší země by se dalo zametat od rána do večera, a jakmile byste měli pocit, že je uklizeno, ohlédnete se a zjistíte, že můžete začít od znova. Ale já mám teď chuť psát zrovna o tom Polsku. O tom, jak žijí skuteční Poláci vím ale málo, to je fakt. Takže to bude spíše takové zamyšlení nad střepy, co jsem kde posbírala, a co mi tu leží na stole.

Ať tak či onak, ta věta, ten sen, i současná situace v Polsku, do sebe celkem „pěkně“ zapadají. Šípková Růža se píchla o vřeteno a upadla do hlubokého spánku. A všimněme si, že to mělo dopad na celé království, které kvůli tomu zarostlo trním. Jediná šance na vysvobození měla přijít skrze prince a jeho polibek z pravé lásky. Prostě od někoho, kdo vám chce vrátit život. Takhle jednoduchá ta pohádka je. Polsko neumírá. Ale možná pomalu upadá do hlubokého spánku, jestli v něm tedy už náhodou není. A to nejspíše kvůli církevnímu fanatismu? Tedy nevím, jestli jenom kvůli němu. Už jsem nad tím přemýšlela dříve, ale dnes mě zaujala další zpráva na internetu. Že by se v té krásné zemi vedle totálního zákazu potratů ještě protlačil totální zákaz rozvodů.

Prosím vás (teď u toho spínám ruce), potraty jsou hnusná věc. O tom žádná. Kdo to neví, to buď nikdy nezažil nebo nikdy neslyšel, natož aby viděl obrázky o tom, jak se při něm doslova trhají kusy tělíčka. A prosím vás, rozvody jsou taky hnusná věc. Kdo to neví, tak asi nezažil nebo nikdy neslyšel, jak se při něm doslova trhají kusy duše. Čí? No zase těch dětí hlavně. A že někdy ne, je tedy opravdu velké "štěstí". Takže by pochopitelně bylo ideální, kdyby k takovým věcem vůbec nedocházelo.

Ale zpátky k tomu Polsku. Podle mě to skvěle vyjádřila jedna paní v diskuzi (původem Polka), když o polské situaci píše:

„Osvěta žádná, možnost se chránit skoro ilegální, a když je problém, hodit to všechno ženské na krk a nechat jí rodit mrtvé nebo těžce poškozené děti. Kolik mužů je ochotno a schopno zůstat v rodině, kde je mentálně nebo fyzicky těžce poškozené dítě? Ano, jsou i takoví. Klobouk dolů před nimi. Ale přiznejme si, že většina taková není. Prostě to nedají a odejdou... A co žena? Zůstane sama, s obrovským závazkem na celý život. Jen proto, že se jednou zamilovala. Do toho tu máme pokus o zrušení možnosti rozvodu. Muž nebo žena, který bude chtít odejít... nesklopí hlavu a nezůstane v nefunkčním svazku. Buď si svou frustraci a zlost vybije na nejbližších nebo odejde a bude žít s někým jiným na psí knížku. Je to začarovaný kruh bolesti a zmaru.“

Že by to království bylo přece jen „začarované“?.

No a teď k církvi. Církev má, každá v něčem odlišně, svá nařízení, zákony, hodnoty a předpisy, podle kterých se řídí, respektive měli by se řídit všichni ti, kdo na sebe dobrovolně vzali její závazky, respektive závazky vyplývající z Bible, z víry v Boha. Ale nařizovat takové věci celému národu, kde je navíc špatná asi nejen sociální péče, ale i zdravotnická, a možná plno dalších „péčí“, a tudíž podpora matek v těžkých situacích velmi slabá, je podle mě špatně. Taková vláda je podobná ježibabě, která klade ne jedno, ale rovnou několik vřeten pro své obyvatele. A všechny tyhle klacky pod nohy navíc přicházejí v době pandemie. A to nemluvím o stokrát přetřásané pedofilii různých úchylných kněží. Jakpak by Poláci neměli mít vztek?

Na druhou stranu, když jsem při demonstracích slyšela ječet mladičké polky, jak jenom jim patří jejich tělo a jen ony rozhodují, co s ním, tak to mi taky připadá naruby. Nikdo úplně nerozhoduje stoprocentně jen sám o sobě. Ano i ne. Ohledně svého těla prostě JSME závislí na druzích, především, co se lékařské péče týká. Vždyť ta možnost vykonání potratu je toho dokladem. Ale tady je proto důležitá vlastní zodpovědnost každé slečny, ženy, aby se ideálně nedostala do situace, že bude nechtěně těhotná, a pak musela řešit potrat.

Už jen ve zkratce. Stát samozřejmě může do určité míry zakazovat, přikazovat, rozhodovat, co bude a nebude financovat. Ale drtit obyvatele pod tíhou nesmyslných zákonů tak, aby je sevřel do kleští, se nakonec obrátí proti němu. Než prosazovat tvrdé zákony, měl by stát dát najevo, že mu skutečně záleží na blahu svých obyvatel. (Přece jako u nás ne?! Cha cha).

Tak nevím, ale jestli bude Polsko dál přitvrzovat, pak se nakonec vylidní, vymře a papaláši si můžou rozestavět svoje kostelíčky na každém pahorku, vystavět chrámy na každé skále, orodovat za život až do smrti, zatímco se kolem nich budou procházet kostlivci s odpadávajícími kusy masa, kteří budou posledním svědectvím o tom, že byl v Polsku kdysi život. Ale kdoví…

(Psáno listopad 2021)

Tak už je tu první oběť fanatismu. Chudák paní Izabela a její příbuzní. Jí život už nikdo nevrátí a Poláci jsou uvrženi do obrovské nejistoty. Ano, nejen Polky (možná se teď budou bát ve své zemi otěhotnět?), ale i Poláci, jako potenciální i současní partneři, otcové, bratrové... Byl to důsledek starchu lékařů z chystaného zákona a vlastně celkově momentální nejistoty?

Tohle je přes čáru. Tahle politika přinese Polákům mnohem více mrtvých plodů než těch v dělohách...