Tentokrát jsem se rozhodla, že pro vás připravim nakouknutí přímo ke mně domů. Resp. do mýho, snad by se dalo říct, umu :-D. Je to něco, co mě dlouho bavilo, co jsem dělala s láskou, vervou a tím pádem hlubokejma emocema.

Ze starýho nový je pojem, ve kterým se u mě potkávají dvě touhy.

První je láska ke starým věcem, která je nejspíš důsledkem ztracenýho pradávnýho domova s tajemnou půdou plnou cest za poznáváním. Druhá je neustálá potřeba tvořit něco novýho, mít plán, projekt, ideálně ne příliš dlouhej, ale hlavně s viditelným vývojem krok za krokem. A proto mě, mimo jiný, baví dělat ze starýho nový. Nejsem žádnej profík, ale jelikož jsem šmirglpapír, kladivo i barvy brala do rukou už jako dítě, nebyla to o spoustu let později pro mě žádná novinka. Jistojistě pokus omyl. Ale ne novinka. Novinka byla čalounění. Ale to v podstatě není nic složitýho, pokud se jedná o základní postupy.

Proto mám v ložnici zrenovovanou, modře natřenou, nově očalouněnou židli, na kterou stoupali a na který hulili zedníci, když nám dělali rekonstrukci baráku a nechali ji pak ladem:

Proto mám u jídelního stolu židli z bukovýho dřeva, kterou mi přímo ze chřtánu smrti (totiž od popelnic) donesl můj milovanej mužskej, když jsem jednoho dne přišla domů celá nešťastná, že u popelnice, přímo na rohu rušný Kollárky, tzn. všem na očích! stojí chudák nádherná opuštěná zanedbaná židle, kterou se ale strašně stydim od tý popelnice sebrat a jít s ní minutu domů. Tak se zvedl a přinesl mi ji ❤️. Zbroušeno a natřeno:

Proto má mužskej v pracovně seříznutou, zbroušenou, olejem ošetřenou starou lavici:

Proto máme v mezipatře v baráku obnovenej sedací koutek. Původně "styl socialismus" s typicky nažloutlým lakováním a už dlouho špinavým červeným čalouněním. Zbroušeno, natřeno, nově očalouněno + konferenční stolek (taky původně "styl socialismus") s upgradovanou deskou stolu z namořených prkýnek (přišroubovával mužskej):

No a proto jsem si zrenovovala svépomocí starou tmavou kuchyňskou linku. To bylo krapánek na dýl. Kuchyň je celkově malá s nedostatkem světla, takže horní dvířka šly kompletně pryč (říká se tomu "provdušššněnííí"!). Dolejšek byl jasnej: Dýhu jemně a opatrně zbrousit, pro sichr otřít lihem, následně v několika fázích ve sklepě za pomocí ochranných prostředků nastříkávat bílým matným sprejem. A samozřejmostí nový (kovový) úchytky. Kdysi jsme je kupovali v Ikea s tím, že se třeba někdy budou hodit, takže jsem ani nový nesháněla. No a málem bych zapomněla! Mužskej mi hořejšek vylepil samolepící fólií z OBI (na to bych neměla nervy!!!). Stará kuch. deska šla pryč a dal mi tam novou. Takže mužskej je rozhodně nepostradatelnej! PŘED a PO (spodní skříňky jsme trochu přeskládali):

(První fotka je stará asi 8 let)

Ničeho nelituju. Jenom toho, že jsem pak musela chodit s ramenem na laser a že mě od tý doby brní ruce. Ale což. Takový už lásky jsou. Něco jim dáváš a ony si zase něco berou. Zkrátka něco pro ten novej výkvět obětuješ.

Nepřipomíná ti to duchovní znovuzrození? Já o něm přemejšlela snad pokaždý, když jsem brousila, opalovala, lakovala nebo natírala.

"Co je staré pominulo, hle je tu nové!" není o tom, že tě Bůh vyhodí, ale kompletně obnoví. A to je někdy dřina.

I love home DESIGN. I love God's DESIGN.