Tak tohle nevymyslíš. Po skoro 15ti letech v jihočeským Písku hurá na východ.

Ale abyste o tom vůbec měli šajnu: "U nás" když je na jednom místě kazoš (kazatel) víc jak patnáct let, tak ... tý bláho... je to mazec. To znamená, že zatímco na konci jeden kazoš odjíždí za světla stěhovákem v rozervaný košili, jak ho nechtěj ty milovaný "hříšný bídníci" pustit pryč, tak jinej bere za tmy roha, aby byl ušetřenej plivajícímu davu "pokornejch svatejch" oveček. WELCOME TO THE CHURCH :-D!

Sice to byl jen popis dvou vyhrocenejch konců úsečky AB, na který se po celý dýlce odehrává bezpočet různorodejch dějů, ale i body A a B mají v životě kazatelů svý svatý místo. Protože kazatel, ten přece musí snýst (jaj! Tak dobře: snést, aby někoho nenapadlo, že kazatel sežere, na co přijde) všecko.

Takže, pojďme se podívat zblízka na rodinu Kymlových. Chtěli jsme se odstěhovat za lepším vzduchem. Ty kráso! Tak to se fakticky povedlo, páč to vyhrál Českej Těšín, což je v podstatě zaprášenej Moravskoslezskej kraj. A přesně TAM a ještě do Prahy jsem vždycky říkala, že mě NIKDY NIKDY NIKDY nikdo co?? Nedostane. Tečka.

V ďolíkovým Písku, navíc s okny do ulice s imrvére frčícíma autama, jsme se totiž po příchodu z Jizerských hor roky plácali v kašlích a zánětech průdušek. Ale kdo by na to předem pomyslel?

"Máme volnej Kolín nebo Písek, si vyberte," děl před 15ti lety čísi hlas.

"Jupí! Chceme do Písku!"

Nad to má, jako plno jinejch dětí v Písku, náš mladší Ju astma, i když už se to zlepšilo.

No nic. Takže se nám před rokem a něco strašně zalíbilo jedno místo blízko vysokých hor. No - nedopadlo to. Mezitim se totiž pootvírala brána na východ.

Mužskej byl nadšenej:

"Možná se naplňuje to dávný proroctví*."

"A možná taky ne. To mám svý děcka tahat do toho začouzenýho kraje?! Do kraje, odkud naopak D. přitáhla svý děcka sem na jih, aby se zotavily z astmatu?! A prej se tam dívaj skrz prsty na ty, co pijou alkohol. Jakoby snad všichni měli bejt alkoholici... A taky je to strašně daleko od Liberce! A taky tohle a tamto atd. atp.!"

No a tak jdu v zimě do lesa a dávám Bohu šanci: "Fajn, něčemu z toho Těšína mě vystav. Ukaž, že to za to stojí."

Je lockdown. Pouštíme online vysílání pro děti z těšínskýho sboru. Probíhá přenos z něčího obýváku. Vysmátá rodinka tancuje mimo jiný breakdance. Za zády se jim leskne basa piv.

V tu chvíli mě osvítí Duch svatý. Místo očí mám spirálky. Z nebe sestupuje obrovskej anděl, kterej má na starosti radikální změny lidských názorů. Šáhne do telky, vezme z basy jedno pívo s velkým nápisem SVOBODA a dotkne se mýho čela. Pocejtim radost ze SVOBODY.

Pak začne online bohoslužba. Vymakaný písničky. Hustá baskytara a supr bicí. Anděl pořád stojí u telky, ruce překřížený na prsou:

"Tak co?" říká nedočkavě, zatímco pravačkou ukazuje na telku. "Není to tam špatný, ne?!"

Promnu si oči. Spirálky zmizely.

"Tam chci anděli! Odnes mě hned!"

(Za několik měsíců)

"Co bylo vůbec hlavním impulsem, že jste se rozhodli pro Český Těšín?" ptá se nás týpek z místního těšínskýho sborodavu. Je tu uvolněná atmoška, grilovačka za námi, a tahle otázka je jen součástí mnoha dalších otázek kvůli kterým jsme sem mimo jiný přijeli.

"No... ve zkratce asi tak: BREAKDANCE a BASA PIV... v tamtom onom videu, víte..."

"Aha... no ale to vůbec nebyli lidi z našeho sboru, ale nějací (výpadek), co nám přispěli svým videem. Ti jsou úplně z jinýho města..." říká někdo další.

"NO VIDÍTE!! Bůh si může použít úplně cokoliv! Kdo by to byl řekl, že si použije i tohle!" ozve se vedle nás.

Jachacha! Jachachacha!!

*(6 let zpátky)

"Jednoho dne vás Bůh vezme z tohodle místa do jiný země..." Ryszard K. se najednou zasek. Jakoby se lekl svých vlastních slov.

"Ehm... no jakoby na Moravu."

Ryszard K. je Polák.

A Ryszardova proroctví, co vím, nikdy nejsou od pravdy daleko.

Těšínsko - to prostě JE jiná země!

A Ryzsard JE Polák!

Není to vtipný?