Tak tohle nevymyslíš. Po skoro 15ti letech v jihočeským Písku hurá na východ.

Ale abyste o tom vůbec měli šajnu: "U nás" když je na jednom místě pastor víc jak patnáct let, tak ... to už je co říct. Zjednodušeně to znamená, že zatímco na konci svýho období jeden pastor odjíždí za světla stěhovákem v rozervaný košili, jak ho nechtěj ty milovaný "hříšný bídníci" pustit pryč, tak jinej bere za tmy roha, aby byl ušetřenej plivajícímu davu "pokorných svatých" oveček.

Sice to byl jen popis dvou vyhrocených konců úsečky AB, na který se po celý délce odehrává bezpočet různorodých dějů, ale i body A a B mají v životě pastorů svý svatý místo. Protože pastor, ten přece musí snést všecko.

Takže, pojďme se podívat zblízka na rodinu Kymlových. Chtěli jsme se odstěhovat za lepším vzduchem. Ty kráso! Tak to se fakticky povedlo, páč to vyhrál Českej Těšín, což je v podstatě zaprášenej Moravskoslezskej kraj. A přesně TAM, a ještě do Prahy, jsem vždycky říkala, že mě NIKDY NIKDY NIKDY nikdo co?? Nedostane. Tečka.

V ďolíkovým Písku, navíc s okny do ulice s imrvére frčícíma autama, jsme se totiž po příchodu z Jizerských hor roky plácali v kašlích a zánětech průdušek. Ale kdo by na to předem pomyslel?

"Máme volnej Kolín nebo Písek, tak si vyberte," hlásal před 15ti lety čísi hlas.

"Jupí! Chceme do Písku!"

Nad to má, jako plno jiných dětí v Písku, náš mladší Ju astma, i když už se to zlepšilo.

No nic. Takže se nám před rokem a něco strašně zalíbilo jedno místo blízko Krkonoš. No - nedopadlo to. Mezitím se totiž pootvírala brána na východ...

Mužskej byl nadšenej:

"Možná se naplňuje to dávný proroctví*."

"A možná taky ne. To mám svý děcka tahat do toho začouzenýho kraje?! Do kraje, odkud kdysi D. přitáhla svý děcka sem na jih, aby se zotavily z astmatu?! A prej se v tamních sborech dívaj skrz prsty na alkohol. A taky je to strašně daleko od Liberce! A taky tohle a tamto atd.!"

No a tak jdu v zimě do lesa a dávám Bohu šanci: "Fajn, něčemu z toho Těšína mě vystav. Ukaž, že to za to stojí."

Je lockdown. Pouštíme online vysílání pro děti z těšínskýho sboru. Probíhá přenos z něčího obýváku. Vysmátá rodinka tancuje mimo jiný breakdance. Za zády se jim leskne basa piv.

V tu chvíli mě osvítí Duch svatý. Místo očí mám spirálky. Z nebe sestupuje obrovskej anděl, kterej má na starosti radikální změny lidských názorů. Šáhne do telky, vezme z basy jedno pívo s fiktivním nápisem SVOBODA a dotkne se mýho čela.

Pak začne online bohoslužba. Vymakaný písničky. Hustá baskytara a supr bicí. Anděl pořád stojí u telky, ruce překřížený na prsou:

"Tak co?" říká nedočkavě, zatímco pravačkou ukazuje na telku. "Není to tam špatný, ne?!"

Promnu si oči. Spirálky zmizely.

"Tam chci anděli! Odnes mě hned!"

(Za několik měsíců)

"Co bylo vůbec hlavním impulsem, že jste se rozhodli pro Český Těšín?" ptá se nás týpek z místního těšínskýho sborodavu. Je tu uvolněná atmoška, grilovačka za námi, a tahle otázka je jen součástí mnoha dalších otázek, kvůli kterým jsme sem mimo jiný přijeli.

"No... ve zkratce asi tak: BREAKDANCE a BASA PIV... v tamtom onom videu, víte..."

"Aha... no ale to vůbec nebyli lidi z našeho sboru, ale nějací, co nám jen přispěli svým videem. Ti jsou úplně z jinýho města..." říká někdo další.

"NO VIDÍTE!! Bůh si může použít úplně cokoliv! Kdo by to byl řekl, že si použije i tohle!" ozve se vedle nás.

Jachacha! Jachachacha!!

*(6 let zpátky): "Jednoho dne vás Bůh vezme z tohodle místa (Písek) do jiný země..." Prorok Ryszard se najednou zasekl, jakoby se lekl svých vlastních slov.

"Ehm... no, jakoby na Moravu. A tam se teprve budou dít věci..."

Jenže Těšínsko - to prostě JE jiná země!