Je fakt, že nejsem psycholog. Ale na to, abych pochopila, že jako matka musím hledat způsoby, jak neztratit úzkej a vřelej vztah s dětma, asi papíry nepotřebuju. Někdo je začne potřebovat, až úplně na konci masakru rodinných vztahů. Ale to jsou zase jiný papíry. A ty nikomu nepřeju.

Třeba takovej polibek náctiletýmu klukovi na dobrou noc, to podle grimas máš pocit, že mu nabízíš shnilou švestku. A když ho chceš nedejbože obejmout - jakoby po něm šla babička Granny. Možná řekneš - je to jen pusa. Nic víc. Můžeš mávnout rukou nad spoustou věcma. Ale proč? Dům je taky postavenej z jednotlivých cihel. Jakmile se v týhle oblasti (vztahů) hodí flinta do žita, tak už jí pod nánosem let nepůjde najít. Můžeš si po letech sehnat novou. Ale bude to nejspíš trapný. Je přece škoda ty léta ztratit. Nejlepší je bojovat teď a tady. Nechceš pusu před spaním? No tak si aspoň plácnem. Já si stejně myslím, že když dítě jakkoli "utíká", je to proto, že chce, aby ho máma s tátou hledali. Aby našli jinou cestu. Aby si neřekli: Tak od teďka už nikdy nic, když teda nechceš. Tohle mám na mysli. Nebejt vtěrka, ani stěrka (jakože to všechno setřeš a šmitec). Chce to zdravej úsudek. V situacích, který se u každýho z děcek projevujou v jinej čas a jiným způsobem. V situacích, na který vlastně žádnej rodič není připravenej, a proto by se nikdy neměl hroutit ze svý nedokonalosti. V situacích, ze kterých někdy šílíš, někdy je ti z nich k pláči, a celkově z nich rosteš. Jo, rosteš. Jen záleží jak. Výchova je příležitost. Pro všechny. A tady pomůže, když půjdeš hoooodně zpátky a uvědomíš si, proč ty sám jsi dělal tohle a tamto, proč jsi to takhle dával najevo, a co jsi ve skutečnosti uvnitř chtěl. Po čem jsi toužil. Žes byl jinej jo? To víš. Neplodíme roboty, ale úplně nový origoš jedince...

Teď jsem chtěla napsat, že rodičovství je o sebezapření. Tak určitě. Ale víc než to, je myslím o HLEDÁNÍ. A na hledání musíš mít ČAS. A když ho nemáš, musíš si ho najít. Vlastně, jestli nechceš, nemusíš. Ale pak je možný, že tě na starý kolena taky nikdo hledat nebude. Ze slušnosti a povinnosti snad. Občas. Ale toho bych se dožít nechtěla. Já bych ráda ten úzkej a vřelej vztah. Až do úplnýho konce.

Bůh nám všem pomáhej.

Ne, počkat! Modlitba má bejt konkrétní:

"Bože, ať si uvědomíme, jaký jsme byli, když jsme byli malí..."