Také patřím mezi ty, kdo sem tam pročítají zprávy, články a diskuze na horké téma českých voleb, uplynulých amerických voleb, koronaviru, očkování, nedávno uprchlíků a dávno už ani nevím čeho. Dennodenně, v podobě mediálních zpráv, nám je nabízeno tzv. jablko hlubšího poznání svým charakterem podobné tomu z Ráje. Ochutnej a budeš chytřejší, budeš toho vědět víc, víc se dozvíš! Mně se ale zdá, že to hlavní, co se s jistotou dozvíme, je fakt, že jsme nazí. Díky jablku sváru se lidé navzájem osočují, zesměšňují a urážejí. Hodně z nás má i pocit, že náš názor a pohled na věc je hoden přečtení a slyšení. Tak proč ne, ale jen málo z toho je k užitku.

Touha po vědění je přirozená vlastnost. Posouvá nás dál a nedělá z nás tupé ovce. "Problém“ je trochu v tom, že díky stále rychlejšímu přenosu dostupných informací, mají lidé dojem, že mohou do všeho mluvit a všemu rozumí. Ten problém v uvozovkách je proto, že by to problém být sám o sobě nemusel, pokud by člověk nebyl člověkem. Tzn. pokud by nebyl snadno manipulovatelný (a to platí i pro vyspělého intelektuála). Od lidí, kteří vedou nějakým způsobem druhé, se navíc očekává rychlá reakce – nějaký komentář k nastalé situaci.

A tak se mnozí spoléháme na jediné. Od rána do večera nám totiž visí nad hlavou to pomyslné, vždy čerstvé, jablko vědění, které vlastně trháme a jíme už bezmyšlenkovitě. Přitom ho nabízejí lidé, kteří si utrhli to své. Jen z jiné strany stromu. Stromu POZNÁNÍ, co má kořeny v mediálním byznysu.

Každé ráno se pod ním shlukne půlka planety s otevřenou pusou, aby se nasytila nového, čerstvého vědění. Část z těch miliard pak (v lepším případě) přispívá svým vlastním názorem k „všeobecnému prospěchu“, anebo (v horším případě) plive jedovatá jadérka, co jí zbyla z vlastního jablíčka, na ostatní.

Informovanost je dobrá věc, o tom žádná. Ale je dobré si připomínat, co ten strom je vlastně zač. A především jíst ze stromu ŽIVOTA.

Jako strom POZNÁNÍ kdysi zbavil Adama a Evu nevinnosti, zbavuje i nás dneska studu, zábran a všeho, čeho bychom se tak snadno nevzdávali, nežít v online světě. Ne, ve všem není nutně jed. Ale ve všem je člověčina. Možná i něco horšího.

Občas se mi zdá, že se Had, omotaný kolem stromu POZNÁNÍ, nad těmi miliardami hlav šíleně pekelně řehtá…