Do Těšína se musíš těšit, to je jasný!

3BrosHostel nás hned v chodbě přivítal nápisem #CIEZSYNLOVE. A takhle by se to město dalo popsat, páč jakmile do něj vkročí vaše noha, tak si ho zamilujete. Nejen to. Chcete se vrátit. Ale popořádku:

Cesta z Písku trvá 7 hodin. Za tuhle dobu je možný dojet k moři, ale jak je vidět, i do Ciezsyna. Temnej had střední Evropy vás prostě na jednom konci spolkne, aby vás na druhým vyplynul se zbytky nervů. Ale objevila jsem tohle (i když jen na netu). Asi aby byli lidi míň naštvaný? Určitě to při cestě stojí za návštěvu.

V Písku se GPSka tváří jako milius, zatímco před Českým Těšínem se potvora zvrhne. Dělá, že se nedá skrz českej projet do polskýho a vede nás obloukem přes Třinec. Ztrácíme tím nesmyslně 23 minut a na Ciezsyn zaútočíme ze zadu.

"Tady u nás s tim džípíjesky poržad zlóbi. Asi kvuli jednosmjerkam. Ale mám radost, že nás ti roboti ješče uplně neovládli. Že nejsou tak geniálny, a že poržad ještě musime používat mozky!" říká na to pan Adam roztomilou češtinou se silným polským přízvukem. Ve stejným duchu, jako Adam, je taky interiér jeho hostelu uprostřed historickýho Cieszyna.

3BrosHostel je stylovej útulek v centru Ciezsyna s možností snídaně v ceně

Jdeme na menší nákup do mini Kaufiče nedaleko centra, a pak že zkontrolujem Rynek. Totiž hlavní náměstí. Zdejší budovu hotelu Deer Apart kdysi navštěvoval císař František i Matka Tereza. Při večerním čtvrtku je tu neskutečně živo. Z kolem dokola obsazených restaurací, co obkličujou tenhle architektonicky zajímavej Rynek, to šumí vzájemnými rozhovory. Oceňujem první originální věc tohodle města: starý, bíle natřený zahradní houpačky uprostřed náměstí. Pohoupem se a jdeme domů dát si dobroty, co jsme před chvílí nakoupili:

• polský krówki (čti krufki) - to jsou bonbóny všeho druhu na váhu, co jsem podobný viděla na Ukrajině
• polský kabanosy Exklusive s dodatkem "nejlepší na světě" - to byla mňamka!
• Zlotý sýr a
• Martini

Rynek, neboli hlavní náměstí s bílými houpačkami, a ulice Gleboka (hluboká)

Malý polský zázrak

"To je snad zazrak," říká mi ještě ten večer pan Adam. "V noci má dorazit další Tereza, taky z Pisku! To sme tu ješče neměli: dvije český Terezy, obije z Pisku a ve stejny den," dodává se širokým úsměvem. "Tržeba se budete znát!"

"Třeba jo!" odpovídám na jeho roztomilou češtinu se silným polským přízvukem. A konečně jdu spát.

Budíček v 5:19. Něčí děcka v pravidelným rytmu buší (asi kladivem nebo co) do podlahy nad náma. Místo na ně nadávám na sebe, že jsem doma zase nechala špunty do uší. Tak si je narychlo hnětu z kousků papírovýho kapesníčku, abych se, aspoň částečně vyspalá, probrala v půl devátý. Jdeme na snídani do společenský místnosti, kde se záhy vysvětlí záhada vesmíru - malý polský zázrak: já, Tereza K. z Písku, si podávám ruku s Terezou P. ze stejnýho Písku v jeden okamžik, ve stejným hostelu, za hranicema Čech. Neznáme se.

"My jsme z Tyršovky." "A my máme byt v tamtom hotelu, co patří tchánovi."

"To je uplny zazrak!" směje se zase Adam. "Obvykle tu máme jen polske hosty. A teď najednou z Česka dvije Terezy." No prosím, jaký je to povyražení!

Za chvíli přijde rodinka i se třema viníkama mýho brzkýho probuzení.

"Smacznego!" spustí zvesela matka kladivounů asi zvyklá na nevyspalost.

"Děkujem... A odkud jste vy?"

"Z Mazur," řekne nejdřív normálně. A pak s extatickým nadšením: "Ale idziemy z Medžugorje! Vjete, tam jak majky Božej zjavenie..." Asi tam hodně duchovně natankovala. Řekneme si ještě pár vět, ale úplně si lingvisticky nerozumíme. Po chvilce se objeví Adam. "A jak tady vy Češi a Poláci vůbec dohromady fungujete?" ptám se ho, protože tahle otázka musí vrtat v hlavě úplně každýmu, kdo není odsud. Jedno město - dva národy. Dvojjazyčnej svět rozdělenej na polskou krásku a českýho mládence. Dokonce ulice mají na český straně dvojjazyčně. Dokonce divadlo je tu českopolský (nebo polskočeský?). A dokonce...

"Asi tak - my chodime k Čechům na pivo a Češi k nám na nákupy," říká Adam. Ale do roku 1920 to bylo jedno město. Jeden svět. Než z místní Olše udělali státní hranici Československa a Polska.

"A že tak dobře mluvíte česky...?" vrtá mi ještě hlavou jeho roztomilá čeština se silným polským přízvukem.

"Učil jsem se česky v Krakově, abych moch číst česku literaturu. Teď tu žiju 8 let. Pržišel sem, abych móžná trochu zmjenil tohle mjesto." Vida, tak Adam chce vytvářet hodnoty. Za to palec nahoru. Je milej a ochotnej, a tím k atmosféře města už významně přispívá. Vyjde najevo, že se líp než my vyzná v českých filmech a hudbě.

Ciezsynská architektura

Cieszyn - pulzující město

Druhej den konečně vyrážíme poznat město. Pro nás - milovníky turistiky - není nic jednoduššího, než to vzít po okružní trase. Vybrali jsme zelenou, která nás provede centrem a širším okolím města. Jsme v šoku, že nám to všude připomíná naše rodný město. V podstatě celej den běží kolovrátek: "Jé hele! To je stejný jako v Liberci!" A to se týká všeho možnýho: původní německý architektury, rozvržení ulic ve městě, kopcovitýho terénu, výhledů na okolní hory a spousty detailů.

Areál Ciezsynského zámku

Ciezsyn má zámek s parkem, kde najdete historickou rotundu a vyhlídkovou věž. Uvnitř zámku pak stylovou kavárnu s venkovním posezením. V centru města je množství obchodů s delikatesama, spousty módních butiků (jako bacha - s krásnýma šatama se střihy, co u nás neuvidíš!) a vstupní vchody krámků jsou lemovaný stylovým dřevěným obložením. Přiznám se, čekala jsem, že uvidíme zastaralý, zanedbaný, nijak atraktivní příhraniční město. Ale Ciezsyn nás víc než mile překvapil. Kromě výše zmíněnýho je to i město mnoha kaváren, restaurací a určitě zajímavýho kulturního života, kterej bysme objevili, bejt tu delší čas. Takhle jsme aspoň v pátek večer, na doporučení Adama, zavítali znovu na Rynek, kterej se přes prázdniny jednou týdně mění na letní kino.

Letní kino na Rynku

V Cieszyně je kromě dalších zajímavostí ještě kouzelná ulička Przykopa zvaná "Těšínské Benátky". Ulicí "Na Příkopě" (jak by se asi jmenovala, bejt v Česku) totiž protéká říčka Mlynówka těsně u domků, takže je k nim přístup po krátkých lávkách. A bylo nám záhadou, proč tudy nevede žádná z turistických tras. Šli jsme sem díky tomu, že jsem o tom četla už doma. Je tu i několik malých hospůdek.

"Těšínské Benátky"

Český Těšín s prvky socialismu i pár pěknými místy

Třetí den byl ve znamení průzkumu už zmiňovaný český části města s názvem Český Těšín. A je strašná škoda, že jakmile přejdete most a ocitnete se na Hlavní třídě, připadáte si jak ve vykřičený čtvrti. Tahle ulice by se mohla jmenovat Alkoholová. Z jednoho krámu za druhým, před kterým sedí nebo stojí Vietnamci, na vás křičej mega nápisy ALKOHOL a ve výlohách pak místo prostitutek trčí regály snad se vším tvrdým. Asi nebyla náhoda, že jsme na obou stranách řeky potkali několik opilců... Každý příhraničí má zkrátka svý vlastní démony.

Radnice s náměstím ČSA

Na český straně je to určitě pěkný kolem řeky Olše. Navštívili jsme tu park A. Sikory, kterej byl ale z velký části oblepenej páskama, takže jsme ho nemohli prozkoumat. V něm nás zaujala moderní lávka, dřevěný houpací "sítě", nebo v zemi zabudovaná trampolína. Co nám přišlo taky bezva, byla bohatě široká cyklostezka kolem řeky, která byla hojně využívaná. Určitě se kolem Olše po celé šířce český strany najde víc pěkných míst, ale neměli jsme čas je prozkoumat. Zato směrem k centru už to byla trochu nuda. Zatímco Polsko se bavilo, česká strana podřimovala. A to i na hlavním Náměstí ČSA. Na náměstí stojí zajímavě zdobená radnice a v jeho okolí je několik socialistických budov.

Park A. Sikory a most pro pěší

Masarykovy sady taky stojí za návštěvu. Ať už kvůli novogotickýmu kostelu, novorenesanční Fuldově vile, (nynější mateřský školce - do podobný jsem jako malá chodila v Liberci), anebo krátkýmu odpočinku. Ve městě je dominantou nádraží. Ocenili jsme, že se to kolem něj dává do kupy a nejspíš tu vzniká kompletně novej autobusák. Renovace na různých místech probíhá i v polský části. Na český straně jdeme celou dobu po turistický červený. A krom celkem hezky upravený čtvrti, ze který vyrůstá evangelickej kostel, už nic moc pěknýho neuvidíme.

"Když mám depku, jdu na druhou stranu," říká mladá maminka, kterou potkáváme. A my se tomu nedivíme. Ale v tý upravený čtvrti zajdem U Jurčíka na oběd. Sedíme venku ve stínu stromu, je tu klid a příjemně. K vedlejšímu stolu si sedají čtyři dámy v letech a už to sviští "po našemu" - místní všudypřítomnej dialekt. Mít víc času, zajímala by nás ještě zelená turistická trasa, která vede kolem vodní nádrže Hrabina.

Ty dva světy kolem řeky Olše se nedaj srovnávat, ale věřím, že se navzájem můžou obohatit.

A závěrem zpátky do Polska. Jako každý město, tak i Cieszyn má svoji legendu. A tomu se snad nedá než věřit. Když totiž zažijete Cieszyn, pochopíte. Kouzelný město s přátelskýma lidma vás zve na víc, než jen prohlídku městem...

Legendární studna, která měla hrát hlavní roli při vzniku Cieszyna

Co nás ještě zaujalo

- spousta aut jezdí v centru tak, že jim hvízdaj gumy. Asi místní machrovina, nebo co.

- zmatená veverka v centru města. Asi se ztratila, nebo co...

- otevřený kavárny a restaurace dlouho do večera i ve všední dny. Asi léto, nebo co...

- všechny ty večerní kavárny, restaurace i letní kino byli plný lidí. Asi velká soudržnost, nebo co...

- během jedný procházky jsme potkali dva brečící lidí. Asi sociální nejistota, nebo co...

- v polských obchodech prodávali bekovky, který se v Písku, a vůbec v malých českých městech, nedaj sehnat. Asi cit pro módu, nebo co...

- servírky ti nesklidí ze stolu a nezeptaj se tě, jestli si ještě něco dáš. I když chodí okolo a vidí, že už jsi dávno dopil/dojedl. Asi místní zvyk, nebo co...

Ale už navždycky #CIEZSYNLOVE