ŘEKA ZRMANJA A HORY NAD JADRANEM

Cesta z jihu na sever

Letos jsme byli v Chorvatsku teprve potřetí. Jémine, proč říkám teprve? Protože tam čtvrtina národa jezdí už dvacet let? Nejspíš. Nicméně, i když to spousta z vás znaj v HR jak svý boty, stejně si troufnu vám dát supr tipy. Třeba tudy pojedete poprvý a budete sem strašně chtít, až si to přečtete. Pokaždý jsme trávili dva týdny jen u moře a letos prvně jsme si druhou půlku dovolený nechali na hory. Proto jsme se ze Zadaru přestěhovali na sever Chorvatska. Ale, než jsme tam dojeli, tak...

Vinnetouova vyhlídka

Tohle první zastavení vzniklo timhle způsobem: "Hele, támhle jsou nějaký lidi, co?" říká mužskej při cestě na plánovanej vejlet k řece Zrmanja.

Po chvilce zastavíme a vyrážíme svižným krokem k cíli, kterej se nachází pod kopcem Pariževačka glavica. Cesta trvá necelých 15 minut. Je asi půl dvanáctý, takže z tý všudypřítomný horkem sálající zeminy máme každých čtyřicet kroků děsnou žízeň. Ale vody máme dost. A ten výhled stojí za to!

Vinnetouova vyhlídka

Koupání v řece Zrmanja

Tohle jsou takový mini Plitvice, ve kterejch si ale můžeš zaplavat. Voda je příjemně chladivá a nádherné průzračná, takže šnorchl sebou! Jsou tu bary se vším, co chceš, wc a parkovný je 20 Kun. Můžeš si půjčit kánoi. Plno lidí tu skáče z mostu šipky. Já se přiznám, že se mi tu líbilo víc než u moře. Sladkovodní luxusní řeka. Prostě mě to mile překvapilo. A já mám milý překvapení ráda.

Jak se sem dostat: Pokud jedeš jako my ze Zadaru, tak se sem dostaneš přes vesnice Zaton Obrovački a Muškovci. Z Muškovce sjedeš dolů a seš tu. Je tu i nádherná zátoka s vodopády, ale my jsme, nevím ani proč, byli na druhý straně lávky. Tak třeba příště.

Koupání v řece Zrmanja

Ubytování v Sungeru

Odteďka každý ráno snídáme na zahradě v zapadlý vísce. Chorvatsko je krásný všude. Těch o deset stupňů míň než dole nám přijde vhod. Děcka ráno vyrazily na průzkum lesa, co je za chatou a potkaly myš.

"Za těch dvacet let, co tu žiju, jsem ani jednou nepotkala medvěda," říká mi anglicky mamka našeho pronajímatele na moji obavu, jestli tu vážně v lesích žijou, jak jsem o tom předtím četla. Uklidnila mě. A dodává: "Kdybyste se chtěli inspirovat, tady pod televizí máte prospekty v různých jazycích." "Děkujem!" A hned ze třetí strany na mě vykukuje velká hlava Medvěda hnědého.

"Mamí, co to je za zvláštní kočičky, co tu žijou v lese?" prohlíží si mladší Ju další prospekt. "To je přece rys," vysvětluje mu starší Jo.

"Is here some shop in the village?" ptám se paní domácí. "Yes," říká. "Ale moc toho tam nemaj." A že prej v Delnici - ta je větší než Sunger - je velkej market. Jenže tam by mi zas prodavačka, co umí stejně blbě anglicky jako já, nedala tip na zejtřejší kulturní akci ve zdejší vesnici: "Tumorou is kulčr ekšn. War ekšn. There will be...," a ukazuje mi, jak jí a pije. A že to bude celý zdarma kromě toho jídla a pití. "Rili? Ou! Senkjů verymač!" říkám. Každopádně další den kvůli dešti zůstáváme doma. Flákání se je součástí dovolenejch. Oblast, kde budeme týden žít, se jmenuje Gorski Kotar.

Procházka Sungerem

Vzhůru nad Jadran!

Odjíždíme do vesnice Lič, abysme odtud šli po červený směr Medvidak (1027m). Jdem, jdem, a najednou jdem jinudy. Ne kvůli špatnýmu značení, ale naši nepozornosti. Neva. Čas máme, a jelikož jsme vyznavači zkratek, tak nás divočejší les nezaskočí (já jsem jen celou dobu ve stresu, abysme nepotkali medvěda). Zdejší les má svý kouzlo. Je divokej a plnej bílých balvanů. Zase něco jinýho než u nás. Nicméně, ať jdeš tudy nebo jinudy, tak vždycky po asfaltce, takže žádný pohory nepotřebuješ. Znenadání narazíme na něčí udržovanou bílou chatku vystavěnou na bílých balvanech. Ten někdo tu ale zrovna není. Pro mě je to místo duševního přerodu: "Přece, když tu maj lidi v lese chatku, tak tu asi tolik medvědů nebude..." a dáváme si tu sváču. Odteďka už po cestě nenosím v rukou šutry, ani nůžky, pro případ střetu s medvědem. Důležitá věc: Značení bylo fakt výborný. Dobře a často viditelný.

Na hřebeni

Páni! Tohle je jedno velký překvápko. Jako v Pán prstenu, kde se střídá temnej les se sluncem zalitou krajinou s ptačím zpěvem, a tak podobně. Jdeš hustým lesem a za zatáčkou jinej svět. Vůně borovic, levandule a jiných bylin. Jak to znáš od moře. A pod tebou se rozprostírá Jadran. Vidíš Krk a Istrii. Vidíme dokonce místo, kde jsme loni na Krku trávili dovču. Nevím, jestli se víc kochat výhledem nebo faunou a flórou. A tak fotím obojí. Aby toho nebylo málo, vidíme v dálce dva hnědý divoký koně. Pak zmizí a slyšíme dusot kopyt po asfaltce. Náš starší Jo, kterej šel napřed, jich potkává 8. Běží pár metrů od něj, jsou různých barev a kamerou stačí zachytit už jen hříbě...

Fauna a flóra nad Jadranem a zbytek stáda divokých koní

Zajímavost

Podle map zjišťujem, že na vrcholu kráčíme po trase zvaný Via Adriatica. Je to dálková, přes tisíc kilometrů dlouhá, trasa vedoucí od jihu Chorvatska na sever, kde se stáčí k Istrii a míří k její špičce. Cestou protíná několik národních parků. A řeknu vám, to by byl můj sen aspoň částečně si zajít tenhle úchvatnej trek!

Výhled z Via Adriatica na Jaderské moře a nejbližší ostrov Krk

Cesta zpátky

Na vrcholu jsme si udělali kolečko, a pak nás znovu spolknul temnej hustej les. Napojili jsme se na červenou, a ta nás dovedla zpátky do Liče. Byl to skvělej zážitek a zároveň trénink na o něco vyšší level - náš příští trip mířil do NP Risnjak.