V útlým věku jsem delší čas toužila bejt pilotkou nadzvukovýho letounu. Páč jsem ale tušila, že bych se na to musela jó šprtat, tak jsem se s tou představou kamarádíčkovala jen tak na oko, než abych si to určila za svůj pevně danej budoucí cíl. Nicméně - jakmile zaslechnu stíhačku, ihned všeho nechávám a šupem na terasu. Před iks lety měla armáda několik dní po sobě na jihu Čech, potažmo přímo nad Pískem, dost nahuštěný cvíčo. Lidi si na to stěžovali. Zvlášť takový, co žijou na zdejším kopci zvaným Hradiště. Kdyby jen lidi, ale hlavně matky malejch dětí! Budilo jim to děcka, ty pak řvaly, a bylo po prči. Já měla tehdá taky na zahradě kočár. I MOJE tuze dlouze hluboce spavý dítě mi semtam nějakej ten letoun probudil... Ale to bylo nic proti tomu zážitku.

A co to má jako společnýho s domácností?

No, jak to říct...

Jsou lidi, resp. ženský, přesnějc řečeno MATKY, co si to jako předem všechno pěkně naplánujou. Prostě: "Zejtra udělám to a tamto, a potom tohle. Pozejtří se dám do tohodle, pak se vrhnu na tyhle věci, no a pak dokončim tamty zbytky." Atak dále... Ale já spíš na ten správnej atak vyčkávám, rozumíte. Dlouho dělám, že nic nevidim a o ničem nevim. A dokud nikdo nic neříká, a taky o ničem nic neví, dělám si svý věci. Až když se musim začít ledasčemu vyhejbat, nebo mě začnou vytáčet počínající chuchvalce v rozích místností, tak se k tomu začíná schylovat. K čemu že?

No, jak to říct...

Jsou sportovci zaměřený na maraton, a naopak sprinteři. Ty první musej bejt psychicky vytrvalý, hodně plánujou dopředu, připravujou se na spoustu různejch věcí, co je můžou potkat na trase, a jsou děsně hubený. Ty druhý jsou zaměřený na extra super mega rychlej výkon a maj hezčí postavu. Aspoň teda chlapi. No a pak jsem tu JÁ. Nic neplánuju, neřešim, jsem v pohodě, postava jakž takž... A najednou CVAK! Přichází to nečekaně. Až když je nejhůř. Proměním se kdepak v ráznou hospodyňku, ale rovnou v úklidovou firmu.

Ól in uan, chápete.

Hele a za dvě, za tři, hoďky je barák jak ze žurnálu. Je sice pravda, že tu a tam jsem při tom už kolikrát něco rozbila. Nebo někomu něco přerazila (když se zrovna nachomejtnul), ale nadzvukovej letoun je prostě holt něco úplně jinýho než dopravní letadlo. Mužskej tuhle říkal, že když jsem takhle v ráži, jsem prej nebezpečná. Ale já na to: Chceš mít čisto? Chceš, ne?!