Každej máme svý způsoby, jak si zjednodušit život, že jo.

Když půjdu do detailů:

Třeba takový mlíko. Prvně: rohy vzhůru! Otevřu šuplík, jeden růžek ŠMIK! Beru nůž a pořádnej PÍCH někam doprostřed. Trošku pootočím. Všechno vrátím, zavřu šuplík. Nelejvám mlíko jedna radost.

Zavařovačky. Drapnu za boky a BUM s ní o zem (v kuchyni je lino). Víčko se uvolní, ihned otvírám a mažu. Ani chlapa nepotřebuju. Tuhle jsem sice se svojí dvouletou marmoškou musela udělat šestkrát vozembouch, než vypustila duši, ale zase jsem se pochválila, jak pořádně jsem ji to zavařila. Ale to byla výjimka. Jó, tak někdy schválně předám sklenici mužskýmu, když je potřeba dát najevo, že se jako bez jeho pomoci a síly neobejdu, ale samozřejmě to vůbec není nutný.

Prádlo. Věším čím dál častějc bez kolíčků. Jen tak. Sklizeň je pak mnohem rychlejší.

Žehlení. Na férovku: většinou jedu jen jednu stranu oblečení. Tam, kde to jde. Dám se do toho, no a půl mám hotovo. Pohoda džes. Však ono se to v šuplíku taky srovná, že jo. (V počátcích svý hospodyňský éry jsem žehlila i kalhotky a trenky. Ty krabe! To už je let. To ještě všecko muselo bejt intlich pintlich).

Úklid. To radši přeskočíme...

Vaření všeobecně. Můj postoj: slouží především k zabití hladu. Pokud možno, co nejrychleji. Tečka.

Pečení všeobecně. Můj postoj: slouží především k zabití chutě. Pokud možno, co nejrychleji. Tečka.

Samozřejmě tu jsou výjimky, například návštěvy, nebo moje ojedinělá náhlá touha vytvořit v kuchyni něco novýho...

Ale kafíčko, hele, kafíčko, to si hezky pomalounku v klídku vychutnám. Sjedu weby, zprávy, soc sítě a webkamery, ať mám ten správnej důležitej přehled o světě. Nebo čtu. Páč od puberťáka já získám jakž takž uznání spíš za občasnej světovej přehled než za precizně vyžehlený trika v šuplíku nebo složitě dvě hodiny připravovanej oběd. Ten mladší se chce pořád tulivat a mužskej je, díky Bohu, nenáročnej. Teda až na to tulivání. A taky ty víkendový rodinný vejlety. Jak bych je asi dávala, kdybych se v tejdnu sedřela?

Takže vidíte, i když se zdá, že odpočívám, tak vlastně makám na svým správným mateřským a manželským imidž. Hele, doma je čisto (ok, tak z podlahy bysme každej den jíst nemohli, ale stejně radši jíme u stolu), pořád je co jíst i pít, zasmějem se, pokecáme... Pohoda. Tak jasně, někdy řev a hádky, ale to tady snad nebudu vypisovat, že jo.

Takže to kafíčko, hele, to si vždycky pomalounku vychutnám. Klidně i víckrát za den.