Pořád to ve mně je. Asi se toho nikdy nezbavím. A nejspíš je to dobře. Duc - duc, dudu - dudu, ducduc, dudu - dudu, ducduc... a tak dále. Připomněla mi to dneska myčka. Někdy mi to připomene tikot hodin nebo jakejkoli jinej stroj či věc, která vydává pravidelnej zvuk. A zbylý akordy? Ty si už hravě domyslím. Jsem kreativní, víte... 

Jen už asi stárnu. Protože už jsem dlouho netančila. Připomněla mi to dneska ta myčka. Doma ticho a jen ona: čvacht- cák, čvacht- cák, čvacht- cák... A už se kroutím, už hejbu bokama, krátce na to zadkem, za chvilku přidám nohy, ruce. Jó, tohle byla kdysi pravidelná náplň našeho života. (Viď, má kamarádko L.?!) 

Né, že bych se k tomu životu chtěla vrátit. Já si to z toho starýho života umím vyjmout a napasovat do toho současnýho, víte...

Doteď si starší Jo pamatuje naše večerní pařby. Kazeťák na plný kule a vzduchem už lítaly dunivý tóny R&B, hip-hopu apod. A za nima hned vzduchem já a on. Prostě jen tak. Z nostalgie. Ale i z nutný duševní potřeby. Když se narodil mladší Ju, hups s ním na gauč, kde u toho kolikrát i spal. A my řádili. Anebo já sama. Tu a tam. Proč by ne? Hudba je život. A v životě má hudba svý místo. Proč by to jeden druhýmu kritizoval? Proč by kvůli tomu někdo někým pohrdal? Proč by se někdo někomu smál, anebo mu kvůli tomu nadával? Dobrá hudba snad vůbec neexistuje (co se stylu týká). Dobrá hudba je ta, při který je vám dobře.

Otázka stylu je ryze subjektivní věc.

Já milovala rytmus R&B, hip-hop, Rap a Soul. A to mi v krvi koluje doteď. 

Připomněla mi to dneska ta myčka.

I LOVE "BLACK MUSIC". SO WHAT?