Po dnešním článku možná přijdu o část přátel. Další část vezme do ruky kopí, meče a sekery a aspoň zbytek mi dá (doufám) za pravdu. Ale mně se nic zlýho nestane. Pořídila jsem si rotvajlera, nainstalovala kamery, natáhla ostnatej drát, zabezpečila dveře, podkopala tunel, absolvovala kurz sebeobrany a zbavila se předem všeho, co mi může bránit v útěku...

Před časem mi kdosi řekl, že by mě rád viděl na jeho čistě chlapským setkání. Kromě mě tam prej bude i moc pěkný téma. CO ŽENA POTŘEBUJE OD MUŽE. A já že tam o tom mám něco říct. Do tý chvíle jsem nakloněným uchem bedlivě naslouchala čerstvé nabídce. Ale jak zazněl název, zvednu oči a setkáme se pohledem. "Já vim. Je to vražda," říká kolega na můj vyděšenej výraz. "Ale neboj. Budu tě chránit vlastním tělem."

Ta věta mě upřímně dojala. Že ty vajíčka a rajčata za mě schytá někdo jinej a já nakonec budu moct odejít bez jediný skvrny na šatech. Potřeby, a navrch ženský, to je jak napěněný šampaňský před výbuchem. To je jako bys měl vykládat, že tvoje práce je ta nejlepší a dávat ji všem za příklad. Anebo, co všechno sis v životě přál a co vysnil, jenže půlka toho náčrtu už neexistuje a tu druhou se snažíš vybarvit aspoň pastelkama. Všichni tě budou rádi poslouchat, bude to strašně dojemný a povede to k zamyšlení.

Nebylo by spíš lepší tam přijít a říct: "Tak, chlapi! A teď schválně, kdo udělá sto kliků!!" To už totiž vim, že mi jde. A chlapi zajímaj víc viditelný výsledky, než duchaprázdný poučky. Pro oživení bych mohla vzít pár činek a vznikly by z toho další nápady. Každej by se po svým zapojil a z těch nevyužitých vajec a rajčat si na závěr můžem udělat výbornou omeletu.

Takhle bych to udělala já, kdybych to tam vedla. Jenže to se nestane a nemusí se stát ani to, že tam nakonec přijdu. Což pro některý bude úleva, kdežto pro zbytek přece jen ztráta. A právě pro ten druhej případ jsem preventivně zvolila alternativní cestu, a to je tenhle text.

(Takže se posaď, dej si pívo a čti. Neboj, začnu zlehka a příjemně...)

Máš úplnou pravdu! Jsme fakt "hrozný". Skoro to vypadá, že chvíli chceme to a pak zas tamto. A představa o tom, jakej bys měl být, co bys měl říct a udělat, se pomalu blíží dokonalosti. Na druhou stranu, umíme se jí i vzdát. Po letech, kdy už je to prostě marný. Nevim, kdo nám to tak v hlavě nastavil, ale budiž Ti útěchou, že je to tak odpradávna. Nejsi první ani poslední, kdo takhle tvrdě "trpí". Před tebou už miliarda mužů - chlapů, jako jsi Ty. A buď si jistej, že i tvůj novodobej soused. Minimálně jeden z nich.

Ale my vás jen takhle "zkoušíme" (zní to hrozně, ale snad to pochopíš). Abysme zjistily, jak rovně stojíte. Jestli umíte držet slovo. Jestli neuhnete, protože dobře víte, co děláte. Jestli dokážete stát pevně jak betonovej sloup a unést naše, někdy dost vyhrocený, emoce (to ale neznamená, že ty svý máš umrtvit). Jestli se v tom sloupu neobjeví praskliny, když je v nás (anebo kolem) nejistota, strach a chaos. Zpočátku je to jen cvrnkání prsty. Takový občasný ťuknutí. Ve chvílích, který jsou pro nás fakt důležitý. Drsnější to začne být až časem, a to ti teďka popíšu.

(Dobrý zatim? Jestli jo, dej si loka a jdeme dál...)

Možná jsi to už někdy viděl. Ženskou, co do toho sloupu vzteky kope nohama a buší pěstma. Možná sis i všiml, že ten sloup byl odshora dolů plnej prasklin. Místy chyběly i celý kusy. Možná tě napadlo, že je to od tý ženský a že CHUDÁK sloup. No zas máš pravdu! Ale jen částečně. Co vidíš, je spíš už důsledek. Toho, že ten sloup není tak pevnej jak se zdál a toho, že si to od ní nechá líbit.

Tohle se přitom mělo řešit v době, kdy to ještě zvládnout šlo. V čase, kdy se nastavovaly hranice, vymezoval prostor a z krásně nakypřený půdy měla vyrůst ÚCTA. Úcta ženy ke svému muži. Respekt a obdiv v mnoha ohledech nás - slabších pohlaví - k tomu silnějšímu. A to se často neděje. Stejně jako to, aby se za nás někdo pral a aby nás chránil. Dneska už chlapi na koních o ženskou nebojujou. Jeden proti druhýmu už nevyrážej s kopím, kdy silnější pak zvítězí. Ale pro nás je to pořád hodnota. V situacích, kdy je to opravdu potřeba. A těch v životě zas tolik není. Když to v nich pak projedeš, už nikdy se to nevrátí. Pocit zrady v nás už zůstane. A přichází starodávná sklíčenost - tenhle chlap je SLABOCH. Ale konec to bejt nemusí, když to není pořád dokola. Každá z nás ti to řekne po svým, každá máme trochu jinou představu, ale ty principy, tu touhu, máme všechny stejnou. A jestli se ti to špatně poslouchá, bude se ti to ještě hůř žít...

V jedný knize o chlapech autor říká: "Zažil jsem už velké množství klientek, které si nevážily svých mužů. Ti se totiž báli svých matek, báli se změnit práci a báli se i vymezit své vlastní ženě."

Nevim, kolik piva (a trpělivosti) ti ještě zbejvá, ale to zásadní už máme za sebou! Ten zbytek jsou už drobnosti. I když smysl pro HUMOR je čistě pro mě důležitá věc. Toho, kdo se bere moc vážně, nedokážu brát vážně já. A taky mám ráda SVOBODU. Ale to máme, jak Tě znám, oba nejspíš stejný.

(Možná si radši dolej, protože ti chci ještě něco říct...)

Brát se hodně mladý je na jednu stranu výhoda. Děti nám dřív odrostou... Ale blbý na tom je, že my ještě naplno nevíme, co vlastně chcem a potřebujem a vy to ještě nemáte. Stačí nám oběma stejná víra, společnej smích, krásný slova, sex a náklonnost. Nám to dochází až se všema těžkostma a výzvama, co život přináší. Naproti tomu vy chcete hlavně svůj klid a nejlíp žádný změny. Jenže to je jako by ses vydal na dlouhej trek v jedný ruce sice Bibli, ale ve druhý jen plná taška z Billy.

Nevim, co si o tom všem myslíš Ty, ale pokud věci zůstanou tak, jak jsem je popsala, blížíme se obvykle ke křižovatkám našich vztahů. A můžeme spolu jít dál vpřed a ono to nějak dopadne - nějak se to časem vyvrbí. Anebo ty se vydáš doleva a já doprava. A na svých odbočkách někoho potkáme.

Jsou toho plný vztahy i rozvodový lavice. Cesty se rozšíří, pouto se zpřetrhá, srdce zabolí nebo ho jeden druhýmu vyrvem z těla.

Není to ŘEŠENÍ - je to ÚNIK. Lidi jsou nešťastný a hledaj to štěstí jinde. Dokud je možnost. Dokud je čas. Takový to s náma je. Oba budem chtít zpátky to, co kdysi bylo a co jsme časem ztratili. Nebo aspoň to, co jsme si vysnili.

(Jestli už jsi dopil, počkej ještě minutku...)

Znáš tu větu: "Starýho psa novým kouskům nenaučíš"? Každej ji musí svázat, škrtnout sirkou a zapálit. Zvyk je sice železná košile, ale tu je potřeba taky svlíknout. Jo, špatný věci se daj dlouhodobě vydržet. Stáhnem se a nějak žijem. Každej si časem najde to svý. Jenže strom s uhnivajícími kořeny ovoce už nevydá. A když není z čeho brát, vezmeš si to jinde. Nikdo se nechce věčně točit v kolotoči s názvem Ty za to můžeš - Ty se změň.

Časem nám z toho bude na zvracení...

Hezky jsem Ti to popsala, viď?

Úplná vztahová ko(u)čka!

Schválně jsem to na závěr vyhrotila.

To proto, že HROTY jsou přesně tím, co je třeba hned na začátku obrušovat.

Jinak nás to na konci probodne...

Víc Ti toho už neřeknu.

Slíbila jsem si, že to nepřeženu.

Možná bys radši těch sto kliků. Ale u toho by ses tak nezapotil...:)