ČESKÝ TĚŠÍN - místo odjezdu

Půst. Nákupy. Přípravy.

A celej týden déšť, říká radar.

A my se máme Baltu dotknout poprvé - my tři.

Ten největší z nás ho totiž zná už z dětství.

Ale to se jezdilo spíš do Německa.

A v Polsku má teď lejt.

A mně je to vlastně jedno.

Jak říkaj Norové - neexistuje špatný počasí. Existuje špatný oblečení. Maj pravdu. A ještě špatná nálada. Dobrý oblečení ti ji ale může zlepšit. A proto jsme si ho s sebou vzali.

Dálniční most v Toruni přes řeku Vislu

GDAŇSK - architektonická rozmanitost

Můj sen začíná kávou v apartmánu historickýho centra...

Chtěla jsem říct můj den. Ale nechám v tý větě náhradu prediktivního zadávání. I když to bylo spíš přání. Skromná touha vidět tohle architektonicky zajímavý město.

Ukázalo se, že vydat se na jeho prohlídku až druhej den v brzkých dopoledních hodinách bylo ideální rozhodnutí. Ulice byly skoro prázdný. A vysvitlo slunce!

Miluju propojení starýho s novým. Pradávnýho se současným. Historickýho s moderním. A to Gdaňsk umí.

Monstrózní Muzeum 2. sv. války by taky rozhodně stálo za návštěvu. Ale nepatřilo to mezi naše priority stejně jako mezi budovy s rychlým odbavením návštěvníků. Jestli chceš tenhle červenej kvádr precizně zabodnutej do útrob země navštívit, příprav se na frontu z dob čekání na banány. Táhla se až do blízkýho parku. Ale dá se zakoupit i online vstup. My na něj měli zálusk jen pro případ hodně deštivýho počasí. To se naštěstí nekonalo.

Takový ty jádra všech historických měst na světě máš projitý za krásný 2-3 hodinky. Teda pokud ti ke štěstí a vnitřnímu uspokojení stačí kochat se urbanismem, kterej u mě vede na druhý příčce před výstavami všeho druhu, restauracemi i kavárnami. (Ale zase se nachází hned za přírodou).

Nechat se fascinovat velkoformátovým prostorem je pro mě number one. Ať už se skládá ze stromů, hlíny a mechu, nebo cihel a betonu.

HEL - Początek Polski (počátek Polska)

Říká se mu tak proto, že odtud „začíná“ polský moře a pobřeží směrem na západ...

Tady se poprvé dotknu Baltu.

Půjčujem si čtyři kola za nějakých 600 Kč od místního staříka, abysme využili místní cyklotrasy nádhernými lesy a viděli toho co nejvíc z toho tlustýho konce poloostrova. Kola si bereme na 3 hodiny, tj do půl osmý večer. Čas očividně problém není. Ten se vyskytne až na zpáteční cestě. Jednomu z nás asi kilometr před cílem nejdřív píchla zadní duše. Pak se ta duše svlíkla. Pak se zadní kolo přestalo otáčet. Pak ho Bivoj nesl na svých ramenou. A pak, když už se to nedalo, částečně zdvižený za sedátko ho Bivoj statečně doVEDL do retro půjčovny.

A co Hel? Ráj na zemi, dalo by se říct. Nikde nikdo, dlouhatánský prázdný pláže, široký lesy, cyklostezky, vítr a TY. Pro mě nádherná změna oproti přelidněnýmu, horkýmu jihu.

Paradoxně si tu přijdou na svý milovníci válečný historie. Pro ně má Hel připravený množství bunkrů a naučnou stezku.

Po stopách válečnýho opevnění