Žili jsme poblíž 15 let. Ale Šumava pro nás tehdy byla snad jen Kvilda a okolí. Asi že to bylo z Písku nejblíž. V zimě bobing, v létě kratší výlety. Jo ale na nejvyšší Große Arber (1456 m) u německých sousedů jsme kdysi s mužským vylezli. Plechýmu (1378 m) to už tenkrát bylo líto, a tak jsme mu to teď vynahradili. Málo platný - přivítal nás studeným vichrem, mlhou a nevlídným počasím.

O co míň jsme ale Šumavu znali, o to větším překvapením pro nás byla. Šumava - cyklistů ráj! Jenže my jsme šli šest dní pěšky. A to je po těch nekonečných asfaltovo-štěrkových "dálnicích" fakt vopruz. Krom nádhernýho, ale příliš krátkýho úseku hřebenovky z Plechýho na Třístoličník a dobře - ještě několika málo kilometrů v nížinách - máš pod nohama tvrdou zem. Jen sporadicky si nohy odpočinou na hlíně.

To mi vadilo víc než mokrý počasí, který jsem už dlouhodobě vyhlížela, abych se konečně přesvědčila, že mě můj jednoplášťovej tarp - s vlastnoručně podlepenými švy silikonovým lepidlem (nutnost hned po nákupu) - ochrání i před pořádným deštěm...

Jednoduchý nákres celý trasy z Vyššího Brodu na Kvildu

Trasu jsem naplánovala většinově po červený, která je zároveň Stezka Českem. SČ má na každou etapu vlastní itinerář, kterej najdete na jejím webu. Já si cestu plánuju nejradši po svým. Krom samotný trasy a počtu kilometrů řeším dostupnost vody, stravování a místa na spaní. To je základ, střed a vlastně i celá náplň každýho treku, pokud nechceš navštěvovat třeba památky a atrakce. My určitě ne. Chceme co nejvíc času být v přírodě. A tu ti Šumava poskytne. Přece jen to je "největší souvislý lesní komplex ve střední Evropě". A ztratit se v něm nemůžeš. Páč mimo turistický značky správně chodit nesmíš. Teda v části, která zahrnuje Národní park. Ve zbytku - totiž v CHKO - chodit po lese legálně můžeš. Prosimvás! Ale zahrabávejme ty kapesníčky (ideálně toaleťák - kapesníčky se hůř v přírodě rozkládají!) hloubš pod hlínu, anebo s sebou nosme sáček, do kterýho je dáme a v nejbližší civilizaci vyhodíme mezi odpadky! Je to fakt hnus, ty bílý kapesníčkový orgie na jinak malebných odpočinkových místech...

Kdyby vás třeba zajímal rozklad více druhů odpadků v přírodě, tak TADY je skvělý článek.

A teď už pojďme na trek!

Ještě počkat! Hned zkraje ukázka mé zásoby jídla:

Vlevo ranní kaše se vším všudy, uprostřed obědovo-svačinový mix (ořechy, klobásky, protein tyčky, sušenka a vpravo dehydratované večeře. Obědy a večeře jsem měla po 3 kusech, poněvadž zbytek jsme plánovaně jedli na chatách

Veškeré pytlíky/ziplocky, krom 3 sušených večeří, jsem pak dala do jednoho velkého igelitu, abych to měla vše pohromadě

1. DEN Vyšší Brod ---> Přední Výtoň (18 km)

Auto jsme nechali v Brodu a vydali se po žlutý kolem kláštera a podél krásných lesních vodopádů Sv. Wolfganga. Tam by byla koupačka! Ale my jsme se už tak dost zdrželi v Brodu s přáteli, se kterýma jsme navíc měli spicha v dnešním cíli na pivo.

Aby nás trek navnadil, svítilo nám celej první den slunce. Cesta vedla přes vrchol Vyklestilka (887 m), kde jsme měli první sváču (viz obědový ziplock). Odtud se šlo po červený až do cíle. Tahle trasa byla z větší části po lesních cestách. Zhruba poslední třetina vedla po silnici. V Přední Výtoni je skvělá restaurace CykloDepo u fotbalovýho hřiště, kde se dá za stovku stanovat (1 osoba) a za pade si dopřát sprchu. Lze tu dobít mobily, porce jsou tu královský, výhledy suprový. Postavily jsme si tarpy co nejdál od restaurace, ráno si uvařili kávu a po snídani se vydali na další cestu...

Ranní káva na fotbalovém hřišti s výhledem na Lipno

2. DEN Přední Výtoň ---> Zadní Zvonková (23 km)

Ráno nás ještě přivítalo sluncem, ale to bylo v podstatě naposled. Kdesi od Vítkova Hrádku (kam jsme nešli, páč už jsme tam kdysi byli, ale ochutnali jsme langoš v bistro Krmelec pod ním - berou jen hotovost), obloha řekla A šmitec! a že od teďka už bude více méně déšť. Nám to zas tak nevadilo a utěšovali jsme se tím, že chodit v třicítkách bysme nesnášeli mnohem víc. Takhle ale o nic nešlo. Bouřky nebyly a zima taky ne. Tak na co si stěžovat?

Asfaltový "dálnice", cesta podél Lipna a nouzový spaní za kostelem

V dnešním cíli nebylo moc jasný, kde přesně budeme spát a na mapě jsem k tomu namátkou určila místo někde na okraji lesa u cesty ještě před vesnicí. Realita ale ukázala, že lesy v tom místě byly dost podmáčený a to mělo v noci zase lejt. I do cíle jsme šli za deště. Rozhodli jsme, že se teda zabydlíme na hřbitově za kostelem. Tráva tu byla posečená, zem rovná. A se vší úctou: svět patří živým, ne mrtvým. A s tím jsme šli spát. A ještě s modlitbou, ať nás odsud třeba v noci nikdo nevyrazí. Což neudělal ani kostelník, když šel před 8 ráno bimbat zvonem a mám za to, že mě musel za kostelem zahlídnout, jak si čistím zuby... Kostel má ale zajímavou historii svýho "znovuzrození". Podobně, jako spousta jiných míst v Sudetech. Obnovili si ho tu samotní Němci, jejichž předkové tu odpočívali pod zemí, což dokládají vesměs německá jména na náhrobcích.

Takhle se kdysi makalo na obnově kostela a jeho okolí

3. DEN Zadní Zvonková ---> Nocoviště p. Plešným jezerem (15 km)

Dnes jsme poprvé chtěli použít filtr na vodu, ale protestoval sníženým průtokem, na což jsme neměli trpělivost. Vzala jsem tedy na sebe roli obětního beránka a stal se ze mě tester šumavských vod. Nejdřív přišla na řadu degustace Schwarzenbergského kanálu. Nic mi nebylo, i když to chutnalo trošku - zvláštně. Poté jsme cestou nabrali vodu z Medvědího potoka v barvě lehce rezavé s rašeliništním podtónem. To už jsme pili já i mužskej nezávisle na sobě. Nebylo nám zhola nic. A to má mužskej citlivej žaludek. Člověk by měl ale přemýšlet, odkud ta voda teče. Ideálně ne směrem od obydlí (splašky aj.) a pastvin (pesticidy aj.), což je v CHKO a zvlášť v NP celkem v cajku. Na mapě v mobilu jde snadno vidět, odkud a kudy voda teče.

Dnes nás čekal hezký výstup na Smrčinu (1338 m), kde jsme se kochali krásnými výhledy, v dáli rozpoznali Boubín a dali si oběd.

Smrčina a zastávka u Medvědího potoka

Cesta po hřebeni byla pohodička, která se linula přes další dva kopce Hraničník a Studničná. Na křižovatce Rakouská cesta jsme se vydali po modrý, a ještě než jsme došli k dnešnímu nocovišti, mile nás překvapilo "Občerstvení Říjiště", otevřený jen v letní sezóně, a to do 18h. ALE - že prej jsou ostrovní systém. A jelikož nesvítilo slunce, byla jsem postavena před složitou otázku, která mě na několik sekund zcela vykolejila: "Takže si dáte turka nebo rozpustnou?" To bylo horší než že se kvůli neslunci dalo v danou chvíli platit jen hotově... :-D

Ovšem uvnitř mají krásný interiér + 2 fota z nocoviště s pěknýma (čistýma!) kadibudkama

Snídaně (sušená kaše + sušený ovoce + kousky čokolády + 30 dg sušenýho proteinu + chia semínka) a večeře od Summit to eat (různý druhy) jen asi na 3 dny, páč zbytek jsme jedli v restauraci. Teď poprvé jsem si kaši nasáčkovala do ziplocků, večer zalila studenou vodou, promíchala, uzavřela a ráno hned jedla bez vaření.