1. DEN
"HYBAJ z postelí!!" bušim ráno na 1. máje do dveří jednoho hráčskýho a druhýho ajťáckýho pokoje. Dávám si první pákový kafe na Probuzení. Pak snídani. Pak druhý menší kapslový kafe na Povzbuzení. Moje klasický ranní PP kafča. Tam kdesi venku mi to vynahradí Drip it.
Naše výbava
Batohy už nedočkavě čekaj na startu. Ondrův 13, Jo a můj okolo 11 a Ju 6 kilo. Nezapomenout dnešní oběd (obložený celozrnný bagety s pečeným kuřecím stehnem ze včera) v lednici. Jídlo pečlivě zmáčknutý v silným alobalu dáváme na vrch batohů, a ty pak do kufru auta. Mužskej totiž vypočítal, že vyjde levnějc, když pojedem autem do Hostašovic, kde na nás bude tři dny čekat (to auto), než jet všichni vlakem tam a zpátky.
V Hostašovicích za luxusního počasí vyrážíme do pozvolna stoupajících Veřovických vrchů. Tohle byl kumšt! Zjistit, jak se říká tomuhle Ondřejníku podobnýmu (akorát 2x většímu) hřbetu vystupujícímu ze země a oddělenýmu od zbytku Beskyd. Teda - zbytek je spíš tenhle hřbet. Ale pořád se Beskyd drží zuby nehty. Né jak Ondřejník, kterej si frajersky odkráčel mnohem dál, že si jako bude žít svým vlastním životem. Taky za to zaplatil kůrovcem, takže ho ostříhali do hola. A teď se mu zpovzdálí ostatní kopce smějou. Ale já ne. Mně holohlavý vůbec neva. Navíc je z něj supr čupr výhled na daleký okolí...
Díky řidšímu porostu se celou cestu kocháš výhledy
Zdoláváme první kopec Veřovických vrchů (dál už jen VV) a přichází první slyšitelný známky námahy nejmladšího člena výpravy - Ju. Od loňska odvykl. Kdobytakyne. Po takový době. Ale povzbuzujem, přestávkujem, a jde se dál. Hned zkraje si od taťky vyžádá trekový hole. Takže mužskej je od teď bez opory. Ale to by nebyl Mužskej, aby si to nezařídil po svým. Vyčíhnul si cestou dva obří klacky. Zkroucený, ale bytelný. Oba stejně tlustý i dlouhý. Dělaný jak na zakázku. Při další příležitosti vzal do ruky kámen a pěkně po neandrtálsku si rukojetě tím šutrem ohladil.
Ještě víc se cítil jako Muž a posléze kráčel dál vstříc dobrodružstvím. Skoro bych mu přála ještě přeprat vlka. Ale toho v lese jen tak nepotkáš. Místo toho ležel v hlíně Pinďa, kterýho Ju překřtil na Maňase. Jednak proto, že jím skutečně (kdysi - jakožto prstový maňásek) byl, a jednak kvůli Máně, kterou jsme vůbec prvně vzali s sebou na vejlet (viz foto)...
Máňa a Maňas. Brzo se skámošili...
V podvečer jsme došli k místu, kde byl v plánu nocleh. Jelikož jsi tudy ale nikdy nešel, plánuješ nocleh jen na mapě. A jelikož nevíš, jak bude to místo v reálu vypadat, musíš bejt flexibilní. Tzn. když to nebude vončo, půjdeš kus dál. Nebo kus zpátky. Nebo víc doprava, doleva atd. A hledáš tři co nejvíc rovný místa na postavení tří přístřešků. A ty se většinou vždycky někde najdou. I v lese. A stejný je to s vodou. Je fajn mít v merku všechny studánky. Ale jejich skutečnej stav zjistíš až na místě. A tak se nám stalo, že zatímco jsme z jedný zasviněný studánky museli vodu filtrovat, tak z vodopádu v horách jsme ji pili rovnou. Jinde byla pro změnu studánka bez vody. Ale na jaře, navíc v horách, navíc s filtrem, navíc s množstvím chat po cestě, je to s dostupností vody úplně v poho...
Svůj tarp mám moc ráda. Díky jeho odstínu světle šedé je v něm dobře viditelno i v noci. Dole po obvodu disponuje síťkou, kterou zakryju tyvekem, takže si vytvořím podlážku, která z větší části zamezí nevítanýmu hmyzu. Vařím vodu na zalití sušeného jídla a na noc si ještě filtruju (Sawyer SP129) vodu...
Před spaním večeříme v místním přístřešku. Přes VV moc lidí nechodí, ale najednou je nás tu 8. Nejdřív jeden pár okolo 55 let. Tři roky chodí Stezku Českem na etapy a teď už budou u cíle. A tím je nejvýchodnější bod ČR. Za chvíli další pár. Tentokrát z Val-Mezu. Vyprávíme si a bavíme se. Říkáme si, kde kdo bude dneska spát. Loučíme se. Se Stezkařema se zejtra neplánovaně potkáme ještě 2x. Uléháme do spacaků a v půl 11 začne kousek od nás štěkat srnec. Já to slyším poprvý naživo. Zní to jako vlkodlak. Nebo nějaká psí příšera. DOBROU NOC...
(Jo a kdyby vás to zajímalo, já a mužskej máme každej svůj vlastní tarp. On v noci blbě spí, furt se převaluje, pak si třeba rozsvítí, pak jde třeba na záchod... V rámci zachování dobrých vztahů spíme tedy venku odděleně).
DNEŠNÍ CÍL: Kamenárka.
2. DEN
DOBRÉ RÁNO! Zatímco mužskej a starší Jo už jsou dávno po snídani, já teprve vstávám. Jejich věc, že jsou vzhůru už od šesti. Mužskej nejspíš už od včera. Moje vstávačka je zhruba v půl osmý. A jelikož mám na noc špunty, aby mě nerušili srnci, kanci, lišky a spol., tak mě ráno nevzbudí ani zbytek naší party. Z noclehu odcházíme v půl 10. Nejbližší cíl: Velký Javorník. Rozhledna + chata. Pod kopcem se přátelsky zdravíme s párem včerejších Stezkařů. Spali kdesi u studánky a v noci měli klid. Jdeme vzhůru na Javorník, kde si dobíjíme mobily, doplňujem vodu a dáváme menší oběd.
Výhled z Velkého Javorníku (918 m)