Ty uvozovky jsou tam daný proto, že já jsem věčnej samouk, samorost a samotvor. Zkrátka takovej neprofík. Ale tak nějak si s tim už 43 let vystačuju. Tak nejdřív k tomu "trenérství". Dávám si záležet. Víte, a proto teď moc nepíšu. Moje trenérský JÁ mi totiž od února nařídilo trénink 4x tejdně, místo 2x. Řeklo mi, že jako 2x tejdně sice dobrý, ale nic moc progres a že to musim navýšit. No tak to teda navyšuju a na nohy teď jedu už s 15 kg činkou téměř všechny série i opáčka a na ruce jsem se ze 4 kg jednoručky posunula za 2 týdny na 5 kg. Jenže mně bolí furt to rameno.

Ale jelikož mi silovej trénink (až po roce vytrvalýho posilka!!) vyléčil dlouho postiženou šlachu z běhu, teď si s ním doufám vyléčim i rameno, na který mi tentokrát moc nepomohl laser, na kterej jsem jezdila do Ostravy, kde mi řekli, že místo tlakovýho cvíča mám dočasně dělat přítahy (během toho tréninku). Jenže mě ty přítahy moc nebaví, páč u toho tolik necejtim tu sílu - ten drive - chápeš. Já jsem totiž trochu divná v tomhlectom. Mužskej mi už před x lety říkával: "Ty děláš všechno moc na sílu," když mi třeba něco nešlo a začala jsem to rvát na kusy, házet s tim o zem nebo to vzteky lámat přes koleno. Hele, někdo je flegmouš a já jsem prostě ten opak. Když mě kdysi před mnoha a mnoha lety úplně poprvé z běhání začalo bolet koleno (ti řikám, že běh prostě nesnášim) a trvalo to nekonečně dlouho, navíc jsem si nemohla ani podřepnout, abych si normálně mohla zavázat tkaničku, už ti mě to omezování svobody pohybu tak strašně s...o, že jsem si řekla A DOST ty jedno koleno!!! A v obýváku jsem si ho na konferenčním stolku vší silou zaklekla (něco jako polda zloděje). Vstala jsem hele a už mě nic nebolelo. Jako nikomu to nedoporučuju, chraň Bůh. Sám ortoped, když jsem u něj byla tehdy s ramenem a pochlubila se mu, jak jsem si svépomocí vyspravila kolénko, se na mě trochu udiveně koukl, spojil ruce za zády, popošel k plakátu na stěně a prstem mi na malovaným lidským těle popisoval, že jsem si timhle způsobem možná odštípla kousíček menisku, co mě zlobil a kterej se teď někam šikovně schoval, takže mě to proto teď nebolí, ale v budoucnu to může zlobit. Heleď, pokud se něco někam schovalo, pak jedině strachy... A běda jak vyleze, ti řikám!

A jelikož jsem zvyklá dělat věci na sílu, tak mi ten silovej trénink vlastně vyhovuje. Akorát nedávno mi do toho hodila vidle moje máti, když jsem jí poslala video, jak jsem se posunula a dřepuju s 15kg činkou. "Propánakrále, proč si tak huntuješ tělo :-O?!" znejistila mě na chvilku. "Ale mami, já si ho přece POSILUJU!" Trochu mi ta její věta ale vrtala hlavou, když mě ta půlka těla pak celý tři dny bolela. Jenže bolest tady přece znamená jediný: RŮST.

No a tim se dostávám k Ju! Páč u něj ten RŮST zrovna teď řešíme, a to rovnou přes MUDRy. A protože moje trenérský JÁ pořád něco vymejšlí, začalo trénovat i jeho. On má sice 2x tejdně badminton, ale to je kardio, né silovej trénink, chápeš...

Tuhle se mi teda pokoušel navrhnout, že bych si mohla vzít už volno a že mě jako trenérku propouští, ale to ani náhodou. Takže má rozvrh stejně jako já - 4x tejdně. Hele a sotva jsme pořádně začali, už váží o 2 kg víc, páč větší výdej = větší hlad = větší výživa pro svalíky atd. Navíc mu tajně do různých jídel cpu semtam protein...

Takže už chápeš, proč nepíšu obden. Né že bych měla místo mozku činku. Ale zkrátka jsem teď zaměřená na to cvíčo, a to krát DVA.

No a s tim souvisí i druhý téma, kdy se

pořád scházim s lidma a doma dělám "hostitelku". Takhle mě nedávno pojmenovala moje kamarádka Eva. A to mě vždycky baví, když někdo přijde s nějakým novým výstižným označením. No a abych unesla to množství talířů, sklenic a jídel přes tejden, tak potřebuju bejt fyzicky zdatná, mít dostatečně silný bicáky a tricáky a při plnění i vyndávání myčky zase potřebuju mít zpevněný hamstringy a bytelnej zadek, abych se při podřepu měla o co opřít. Takže vidíš, jak je to všechno strašně důležitý a jak všechno se všim souvisí!