Dnes (pátek) jsem konečně vyrazila do hor ve sněhu! A řeknu vám, že takovýhle sólo horský sněhový zážitky jsem naposledy zažívala v Liberci, když jsem v zimě chodila na Ještěd, nebo na opačnou stranu do Jizerek. Na to jsem při dnešním výšlapu vzpomínala. Taky jsem při něm zažila hned několik střetnutí! Tak první bylo kulturní a bylo cestou nahoru, kdy proti mně běžely dvě holky. Ta vpředu tý vzadu hlasitě říkala, jak furt nechápe svoji kámošku Češku, která pořád říká "přijdu DÝL" (prosimvás, vy Češi, vy to možná nevíte, ale pro Slezany je tohle větný spojení hrozně těžký pochopit, nechápu jako proč). No ale že prej si na to už nějak zvykla, ale že stejně se vždycky pozastaví, než jí dojde, co to vlastně znamená. To všecko jsem slyšela, páč všude kolem díky sněhu hrobový ticho, a tak se zvuk vyprávění o jazyce českém nesl téměř přes údolí. A tak jsem využila příležitost a v rozverný náladě jí říkám, když běží kolem mě: "Heeej! Náhodou to je úplně normální říkat PŘIJDU DÝL!" A ona se smíchem: "Neee! Jen to neee!" A tak jsme se navzájem pobavily.

Další střetnutí přišlo na Bezručovce (chata), kde si zásadně vždy dávám 1 espresso+1 dort Marlenka. Jenže - asi tou zimou a větším výdejem nebo co - jsem si po snězení Marlenky šla objednat okamžitě druhou Marlenku! A tak jsem se střetla se svým obvyklým nastavením zdravýho životního stylu. Kvůli špatnýmu svědomí jsem pak Lysou musela vyběhnout ještě jednou. Né, kecám. Cestou zpět, to už ve vlaku, jsem se pak (v dobrém) střetla s pánem (cca kolem 55-60 let), kdy jsem na poslední chvíli vběhla do (naštěstí správnýho) vlaku a vyhrkla na něj: "Prosimvás, jede to směr Fr.n.Ostr?" A on: "Já nevim, já jsem po dnešnim tréninku děsně unavenej a prostě jsem nastoupil. Já nevim nic, snad jo, taky tam chci, tak uvidíme!" No tak jsme se zasmáli a hned se zapovídali. Dozvěděla jsem se, kolik měl infarktů a zlomenin a že by dle MUDrů měl správně jen sedět a max dejchat. Ale on že prej v žádným případě. Takže lyžuje, posiluje, saunuje a prostě žije. A až umře, tak umře. Hotovo. Tečka.

Hele jsou lidi, co nesnáší na horách další lidi. Že je jich tam jako moc. Ale já se přiznám, že si to užívám. Baví mě, jak si všichni na cestě říkáme AHOJ, a že to můžu druhým říkat s úsměvem. A že byla Bezručka nahoře plná mi taky neva. Prostě je fajn druhý pozorovat a občas s někým prohodit slovo. A jezdit vlakem je společenská událost...

Ale nejlepší střetnutí bylo mezi mýma nesmekama a sněhem! Já je totiž na sobě měla poprvý v životě a lidičky to je luxus! Nic ti nikde nepodkluzuje a vykračuješ si jako král. Taky si občas kladete otázku, jak jste vůbec mohli zamlada chodit, žít a existovat bez toho a tamtoho? No já dnes nemohla pochopit, jak jsem kdysi mohla chodit do hor ve sněhu bez nesmekůůů!

Tak čaaaau a ať žije Lysá!