Dnes zaměřeno čistě na dámy! Takže, pánové, postupujte dále do vozu... ano i Vy... Ty také... Dobře. Fajn. Děkuji!

Holky!! Minule jsem sice psala, že nic nenakupuju a nikam se neženu, ale... tohle spadá do úplně jiný kategorie! Za prvé, já fakt nesnáším nákupy. Jsem divná? Asi. Když mi bylo 20, tak jsem je milovala. Teď jsem ráda, když vlezu do krámu a zaujmou mě první dvě tři věci, ze kterých si jednu vyberu. A jdu. A to je ideál. Takže úplně nejdřív (jo a bavíme se o Cieszynu, což je přes řeku): minulý týden jsem měla spicha na kafe. Ale vyšla jsem o půl hoďky dřív, abych se jukla po cieszynských krámcích v jedný jediný ulici v centru. Jdu a vidím za výlohou svetr VELKOLEPÉ barvy (zkrátka tuhle doma ještě nemám). Vlítnu dovnitř a orlím zrakem cílím na objekt mého zájmu. Á tady je! Ale, co to? Mají ho ve 4 krásných barvách?! To né! Kolik je hodin... ok, ještě je čas. Rychle se ptám, zda mohu zkoušet. "Ano, ano, jistě! A paní nemusí skládat, stačí tady položit." Jít do kabiny? Ztráta času! Svlékám bundu, odhazuji na vyskládané džíny. Svlékám starý svetr, odhazuji na mou bundu. Šup šup! První barva: krásná, ale k mé pleti nic moc. Druhá barva: krásná a k mé pleti top. "Tak beru tenhle!" Prodavačky mají ze mě prču: "Pani taká šibká!" smějí se. "Jojo, šibká, šibká (tj. rychlá)," odpovídám. A už jdu k placení. Jdu na kafe.

Na samém konci kávového dýchánku: "Ani, prosím tě! Nutně potřebuju nový podprdy, máš nějaký tipy na fakt dobrý obchody tady v Cieszynu, kde ti třeba i poradí?" "Jasan! Tadyhle rozhodně a pak zkus i tamhle. A uvidíš."

Druhý den: opatrným krokem se blížím k doporučené "podprdárně", abych zjistila, jestli je uvnitř plno, nebo nikdo. Nikdo! Super - budou mít na mě čas. Chytám za kliku. "Dzien dobry!" říkám s úsměvem. To samé slyším zpátky. "Co si paní přeje?" říká (polsky) milá usměvavá tvář. "Především, já se omlouvám, ale neumím polsky..." "Nevadí, nevadí, já pani rozumiem!" Vysvětluju, že pro svý "malý holky" potřebuju dva nový kousky, co jim alespoň na oko vrátěj ztracený mládí. A když ne dva, tak prozatím aspoň JEDEN! A teď to vezmu hopem, poněvadž tak to i bylo! A namísto "polštiny", kterou psát stejně neumím, uvádím pouze polský "zvuk".

Prodavačka: "Světlé nebo tmavší?" Já: "Tmavší!"

Ona: "Ščščžč...přeměříme...do kabinky, proše." Já: "Dobře, JDU!" Vlezu tam. Čekám. Přichází s metrem v ruce. "Ščščžč...žčšč..." Ok, dělám, co po mně chce. Sundávám VŠECHNO, ona měří. Odchází. Za chvíli nese tři krásky různých odstínů a střihu a... raz dva - normálně mě do nich sama oblíkne! Připadám si jak na nějaký profesionální kúře či co. "Tak a teď ščščžč a žčšč...," říká. Sotva se vzpamatuju, už mě chytá tu za levý, tu za pravý prso a rovná mi je jak malý děcka do školní lavice! No pane jo! "Vidí pani? Ščščžč a žčšč... a ještě musíte tak..." a tu použije závěrečný rychlý chvat. Koukám se na sebe do zrcadla s vykulenýma očima. TOHLE že jsou moje prsa??!! "Eh... ta je úžasná! Tu chci!" říkám. "Tak, tak, ščščžč a žčšč!" říká mi s úsměvem a rychle ji ze mě svlíká, aby na mě nasadila druhý a posléze třetí kus. Jestli jste někdy něco podobného zažily, dámy, tak asi víte, jak skvělý to byl pocit!!! Všechny tři kusy vytvořily "ze starého nové", abych tak řekla. Copak jsem si tedy mohla vzít JENOM jednu? Jistěže NE!

"Beru všechny tři!" A ještě paní prodavačku vynáším do nebe a chválím a DĚKUJU. Má ze mě taky radost, holka jedna! Jakpak by ne. Za ty (šílený!!) prachy.

A teď se držte - odcházím po 20 MINUTÁCH!!!

Vyjdu na chodník. Jsem omámená. Okouzlená. Pusu od ucha k uchu. Blaho v dušičce...

Tohle byl prostě ZÁŽITEK.

A kdo nevěří, ať tam běží!!

Atelier Stanika - the Best for Ladies!