Rok se chýlí k závěru a já jdu opět s kůží na trh. Někdo nerad ukazuje svý slabiny, svoji nedokonalost, svý šedivý vlasy a svý vytahaný kalhoty na doma. Né, že bych v tom měla kdovíjaký zalíbení (ty "šedivky" jsem teda podle nálady nosila i záměrně), ale minimálně pro tuhle chvíli to význam má. Btw, když bydlíš ve služebním bytě a baráku, kde furt někdo je a něco chce, tak na co si chceš hrát? Takovej Koval, ten heleď vždycky zavítá v pravou chvíli: ještě ani né po snídani, s neumytýma vlasama, ospalky v očích, pochopitelně bez makeupu, v obřích černých teplákách a vytahaným svetru, ho prostě nemůžu nechat jen tak za dveřma. A tak říkám: "Čau, poď dál brácho; udělej si, co chceš a potřebuješ a kdyby něco, tak jsem vedle." Takže stejně jsou lidi, co maj šanci mě potkat bez příkras. A mně je to v podstatě fuk.

No a teď k tý fotce, páč od ní se bude odvíjet následnej text. To nahoře jsem já loni v srpnu. To vedle mě je moje ještě onkologický (zakrytý) holohlavý dítě. To dole jsem taky já, fotky z tohodle tejdne. Teda prosimvás - kdo mě zná dobře zblízka, je mu jasný, že realita a fotka je něco úplně jinýho. Ale přece jen si myslím, že ten rozdíl oproti loňsku je znát, a ten jsem vám chtěla ukázat. Nic víc. A to proto, abyste si udělali představu, jak vypadá matka, která nese na bedrech tíhu, jakou... však víte. Ale taky jsem Vám chtěla říct, že vrátit se do původního stavu je taky dost náročná věc. Nejen fyzicky (zhubla jsem od tý doby + - 6kg), ale i psychicky (vůbec v tom vytrvat). Od září taky obíhám nejrůznější doktory i nad rámec nutnýho. To aby mi z odběrů zjistili, co mi v těle chybí nebo přebejvá a podle toho jela dál. Víte třeba o tom, že když se organismus dostane do velkýho stresu, začne se vyplavovat množství stres. hormonu kortizolu? Normálně, když stres rychle opadne, kortizol spadne na původní hodnotu. Pokud jste ale vystavený stresu dlouhodobě, už vám jen tak neklesá. A co víc, tenhle kámoš se ukládá do břicha! Super, ne? A to se bavíme jen o kortizolu. V těle (i hlavě) se ale pod dlouhodobým stresem odehrává spousta dalších věcí. A i dlouho dlouho poté. Pokud si teda někdo myslíte, že po roce a čtvrt od ukončení léčby jsem to se vším všudy zase já - stará dobrá aktivní akční žena - tak to ani náhodou. A ani jí bejt už nechci. A to, co si na svá bedra v současnosti i budoucnosti vezmu, o tom si rozhodnu jenom já sama. Občas padají otázky, proč se neúčastním týhle nebo tamtý akce. Onehdá třeba i to, že jsem dlouho nebyla někde vidět. Někomu jsem detailně již objasnila (klidně přijďte a zeptejte se mě na co chcete, stokrát lepší než se ptát jiných - oni vám to stejně neřeknou!), ale ve stručnosti to řeknu i tady: protože prostě NECHCI. Buď proto, že mě to nebaví, nebo proto, že jsem unavená a nemám na to kapacitu, nebo proto, že v tom postrádám smysl. A já nejsem člověk, který bude někam chodit a někde bude být viděn nebo dělat věci jen proto, že by to tak mělo být a že se to očekává. Jémine! Tisíc lidí mají tisíce různých očekávání. Ano - LIDI - to je "to", co je pro mě NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, když už jsme u toho. Setkat se s člověkem tváří v tvář. Naslouchat. Vnímat. Povídat. Jít pod povrch. Dát mu svůj čas - dotyčnému v přítomnosti. Prostě BÝT s druhým. Dokonce mám za to, že je to v dnešní době pro mnohý to nejdůležitější, co jim někdo může dát. A já to druhým dávat chci. A když už jsme u toho, a já tady takhle otevřeně mluvim, tak k tomu chci říct jedinou věc: pokud si potřebuješ popovídat, pokud potřebuješ, aby tě někdo vyslechnul a neodsoudil, pokud chceš jít jenom na kafe, na pivo nebo na procházku - jsem tu pro Tebe. Já jsem taky strašně nedokonalá, unavená, vyprahlá. Ale vůbec mi nevadí si vyslechnout, co prozměnu trápí Tebe. Sejdeme se jako dvě potlučený nádobičky a třeba nám spolu bude fajn.

Ale jsem vděčná i za setkání s veselými a radostnými lidmi pochopitelně! A že jich tu je!

Tak jo. To je asi tak všecko k tomu závěru roku. Užijte si vánoční přípravy. Já žádný nedělám. Odpočívám. Užívám si normálnost a obyčejnost. Nepeču, nezdobím, nenakupuju a nikam se prostě neženu.

Jsou mnohem důležitější věci, než tohle všechno dohromady. Ale Vám, co si to užíváte, to moc přeju a taky ať Vám to jde hezky od ruky a máte to doma krásný.