Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek na konferenci SOCDEM prý před časem prohlásil, že je česká vláda směšná svojí podporou Izraele, doslova pak, že "ohrožením není Irán, přátelé, ohrožením je Netanjahu a jeho v podstatě fašistická vláda Izrael". Dále pak, že "na hlasování OSN jsme mezi pár státy, ostatní pro to nedokážou zvednout hlas. Stáváme se komickými v tom, že podporujeme lidi jako je Itamar Ben Gvir a Smotrič." 

Ten druhý, označovaný za krajně pravicového, se totiž nedávno nechal slyšet, že by bylo vcelku legitimní nechat umřít hlady 2 miliony lidí kvůli záchraně izraelských rukojmí. 

Pro ty, kdo by se rádi na blízkovýchodní konflikt podívali trochu hlouběji (což si žádá jakýkoli konflikt) jsem seskládala několik informací. Bude to ale vyžadovat otevření následujících odkazů.

TROCHA HISTORIE

Vezměme to popořadě. Proč Česko vlastně tradičně podporuje Izrael? O tom hovoří například tento článek s názvem Kde se bere česká podpora pro Izrael.

Další článek s názvem Před 70 lety Arabové odmítli plán na vznik Izraele a Palestiny zase objasňuje, proč a jak Palestinci od začátku odmítali dvoustátní řešení a jaké to neslo důsledky. Pokud se chcete něco dozvědět o historickém kontextu izraelsko-íránského konfliktu (což je nezbytné pro vhled do izraelsko-palestinského konfliktu), je k tomu vhodné třeba toto stručné video (13 min) na youtube s názvem Why Israel and Iran are enemies Mapped Out. V případě, že neumíte anglicky, zapněte si titulky. 

JADERNÁ DOHODA 

Za Obamovy vlády v roce 2015 podepsalo několik zemí (vč. USA, Ruska a Číny) s Íránem dohodu, která měla za cíl zabránit Íránu budování jaderného arzenálu kvůli vývoji atomové bomby. Ukázalo se ovšem, že nebyla úplně dobrá, a tak od ní USA za vlády Trumpa odstoupily.

Přestože Írán byl pod pravidelnými kontrolami MAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) a údajně své závazky plnil, Trump mu to jednoduše nevěřil. S dohodou od počátku také nesouhlasili Izrael a Saúdská Arábie. Tato dohoda totiž umožnila zrušení sankcí vůči Íránu, a to mu uvolnilo ruce k tajnému vývoji svých zbraní. USA po svém odstoupení od smlouvy proto opětovně uvalily na Írán tvrdé sankce. Ovšem co se stalo - Írán v reakci na to přestal dohodu také dodržovat a nyní už dlouhodobě nepokrytě obohacuje uran.

Čemu tento překotný krok USA (ne)prospěl, je otázka. S odstupem času to ale vypadá, že mimo jiné vehnal (nebo alespoň popostrčil) Írán do "náruče" v tuto chvíli hlavního protagonisty války v Evropě - Ruska. S ním teď mnohem více díky válce na Ukrajině posiluje vzájemné vztahy. Přeci jen mají společného nepřítele - USA.

A tak přestože zmíněnou jadernou dohodu podepsalo v r. 2015 i Rusko, rozhodně teď nebude Íránu házet klacky pod nohy kvůli atomovce, jestliže si v mnoha strategických, včetně těch vojenských, věcech nyní vyjadřují podporu. Nejspíše budeme svědky toho, že si ji ještě vyjádří v budoucích útocích na Izrael.

SKUTEČNÁ HROZBA

Skutečnou, a západnímu světu dlouhá desetiletí známou, hrozbou blízkovýchodního regionu byl tedy Írán, proti němuž musí být Izrael neustále ve střehu. Jeho veřejným cílem je vymazat Izrael z povrchu zemského (zcela přímočará genocida) i USA (jakožto hlavního představitele prohnilého Západu a "kámoše" Izraele). A právě kvůli tomu také v posledních letech intenzivně pracuje na vývoji atomové zbraně. Na Izrael zatím přímo neútočí jednak z důvodu svých stále omezených možností (nad to je Izrael zatím pořád ještě silně vojensky podporován USA) a jednak s vědomím toho, jakou (sebe)destrukci by to v tuto chvíli přineslo v celém regionu.

Proto k útokům na Izrael prozatím využívá svých proxy skupin Hamásu, Hizballáhu a Húsíů (jejichž veřejný slogan je: "Smrt Americe, smrt Izraeli, prokletí na Židy"). Ti poslední byli už krátce po 7. říjnu "seřazeni k boji proti Západu" v oblasti Rudého moře, aby útočili na lodě proplouvajicí Suezským průplavem s cílem poškodit západní ekonomiku. Více o tom v tomto v článku Průliv v Rudém moři je klíčový pro námořní obchod. Máme tu tedy vychytralý Írán manipulující své útoky skrze dlouhodobě budovanou síť teroristických skupin a, jak uvidíme později, zcela ironicky k tomu využívající západní propagandu.

Pak je tu též prohlubující se vztah Ruska a Číny – obrů aktivních v budování vzájemných vztahů s africkými a asijskými zeměmi (tady údajně Evropa zaspala) a z další strany pro Západ nedůvěryhodné Turecko, které se rovněž nebude zdráhat napadnout Izrael. No a proti tomu všemu stojí kulhající USA a zkomírající Evropa, jejichž stoupenci progresivní ideologie ve jménu "spravedlnosti" podporují území vedle Izraele, na kterém se odehrává mnohem větší zápas než ten, který je nám přenášen skrze dojemné fotky a videa. Jistěže je potřeba postarat se o hladovějící a trpící Palestince! Ale ne tak, že Izrael zastaví válku a vzdá se práva na obranu. Ostatně Palestinci se mohli hned na začátku přesunout do Egypta, kdyby je byl ochotný přijmout. To se mu ovšem v žádném případě nechtělo, protože si je dobře vědom toho, jaké riziko by mu to přineslo.

O Palestince zkrátka nikdo nestojí a od vzniku státu Izrael je to národ využívaný jen ke vzpouře proti němu, což Palestincům desítky let nepřináší nic jiného, než chudobu a nedostatek viz článek s názvem O lidi v Gaze nejde. V tuto chvíli je za ně plně odpovědná vláda Gazy (čili jejich vlastní teroristi), nikoli Izrael, od něhož to očekává polovina světa. Izrael toho v tuto chvíli má proto už plné zuby. A není divu, když mu Palestinci upalovali mimina, znásilňovali a týrali ženy i muže, plno jich je v zajetí a spousta civilizovaných zemí z nepochopitelného důvodu stojí proti němu na straně teroristů. Navzdory tomu Izrael poskytoval Palestincům i po 7. říjnu, při vpádu do Gazy, humanitární pomoc a dodávky významných surovin, a to s vědomím, jaké to s sebou nese riziko s ohledem na zneužití této pomocí Hamásem, kterého se Izraelcům živit nechtělo, i s vědomím možného útěku bojovníků Hamásu skrz humanitární konvoje pryč z Gazy (čehož si byl dobře vědom i Egypt). 

Místo toho, aby se Gaza z desetiletí přijímaných finančních prostředků stala třeba přímořským rájem pro turisty, chopila se jejího vedení zvěř, které jde jen o jediné: zničit Izrael. To je plán od samého počátku, a proto skutečný trvalý mír není za těchto okolností možný. Je to plán genocidy židovského národa, který vyplul na povrch již krátce po ukončení toho nacistického. Genocidou není to, co označují hlasití lidé v médiích poté, co Izrael ničí střediska Hamásu, cílí na jejich představitele, a ještě předtím na to vždy upozorní obyvatele, aby se mohli dostat do bezpečí. Do bezpečí, do něhož jim teroristé bránili utéct už krátce po vypuknutí války.

Hamás ani neskrývá svou lhostejnost k vraždění "svých" lidí viz článek Čím víc mrtvých, tím lépe.

Jak je tedy možné, že toto vše západní společnosti začínají ve velkém přehlížet? 

KOMEDIE NEBO VÝSADA?

Řekli jsme si tedy, proč z těchto dvou hráčů ne Izrael, ale Írán je skutečnou hrozbou. Možná má Zaorálek pravdu, že jsme už jen komickou hrstkou těch zbylých, kteří v OSN ještě hájí Izrael. Pokud jste si hned na začátku přečetli článek o historii naší podpory Izraele – země, co do počtu obyvatel stejně velké jako je ta naše - pak už víte, že to bylo mimo jiné i díky jistému "soucitu" s ohledem na naše společné podobné dějiny (také jsme jako země byli pod cizí mocností a toužili po svobodě). Už od samého počátku jsme svým vztahem k židovskému národu značně vybočovali. Mezi naší zemí a Izraelem je však obrovský rozdíl: ta naše se ani za mák nedokázala politicky a vojensky postavit silnějším nepřátelům. Izrael to udělal a Izrael to dokázal. Od počátku svého vzniku je v jakémsi neustálém válečném stavu; v boji nikoli za svou svobodu nebo demokracii, ale doslova za své PŘEŽITÍ. A to krátce po skončení holocaustu. Je z pouhého lidského pohledu nepochopitelné, že se záhy po svém vzniku takto malá země dokázala ubránit vojenskému útoku hned z několika arabských zemí (částecně k tomu přispěla i vojenská podpora tehdejšího Československa). Ano, dá se předpokládat, že masová vlna globálni propagandy silně ovlivněna Íránem, spláchne s mnohými západními zeměmi časem i nás, tradiční podporovatele Izraele. Hrát v tom bude jistě roli i již roky aktivní ruská propaganda, momentálně cílící proti všemu ukrajinskému, která bude zároveň postupem času stále hlasitěji protiizraelská.

KRÁTKODOBÝ TANEC PROGRESIVNÍHO LIBERALISMU SE ZÁMĚRY ÍRÁNU

Momentálně však k rozpoutání abnormálního šílenství na straně stále většího počtu DEMOKRATICKÝCH západních států namířeného proti jediné DEMOKRATICKÉ zemi na Blízkém východě bohatě stačí dočasně využívané spojenectví západní progresivní levice s íránskými cíli. K pochopení toho, jak je možné toto na první pohled bláznivé iracionální "spojenectví", si přečtěte tento článek o tom, jak si část Francouzů všímá negativního dopadu progresivismu na společnost (kde je zmíněna i souvislost tohoto hnutí s autoritářskými režimy). V praxi to pak vypadá třeba takto (v popředí je dokonce přítomen transparent vyzývající ke globální intifádě).

Do jaké míry si stoupenci západního progresivního liberalismu uvědomují riziko své vlastní sebevraždy, pokud by v budoucnu došlo k reálné politické muslimské převaze v "jejich" zemích, je otázkou. Ta touha tu zjevně je. Připomeňme si v této souvislosti třeba letošní demonstrace muslimů v Německu za vytvoření chalífátu.

Můžeme se ptát, zda tu hraje roli totální hloupost, lhostejnost, anebo strach. Možná to vše dohromady. Ale mnohem víc je to otázka ideologie. 

IZRAEL ROZHODNĚ NENÍ BEZCHYBNÝ

Pan Zaorálek zminil dvě jména pravicově zaměřených lidí v izraelské vládě. Asi jako každá demokratická vláda, je i ta izraelská "širokospektrální", tzn. budou v ní strany s vyhraněnými až extremistickými názory. Nechat slovy Smotriče záměrně vyhladovět 2 miliony lidí je silné kafe a izraelská vláda by se od toho měla jednoznačně distancovat. Oba zmiňovaní politici jsou stoupenci tzv. kahanismu, hnutí, které si svými názory i historickými činy nezadá mnohdy s těmi nacistickými. Více o tomto hnutí zde.

Zároveň Netanjahu v současnosti údajně nestojí o mír z důvodu toho, aby se co nejdéle udržel u moci a voliči mu to dávají tvrdě najevo. Jaké následky by ovšem takový mír v současnosti i budoucnosti znamenal, nedokáže říct nikdo. Zrovna tak, jako nikdo nedokáže říct, jaký prospěch může přinést snaha (mnohými označována za nerealistickou) o kompletní zničení Hamásu infiltrovaného mezi všechny vrstvy palestinského obyvatelstva. Samostatnou kapitolou jsou pak židovští osadníci na Západním břehu Jordánu.

JAK POD ZÁVOJEM TEMNÝCH SIL 

Navzdory očividným prokázaným lžím Hamásu (nejen o příčinách útoků, ale i o počtu jejich obětí (viz článek výše s názvem "čím víc mrtvých, tím lépe..."), se na jeho stranu staví jinak v mnoha ohledech racionálně uvažující západní země. Že je to především díky spojenectví progresivní levice se skrytými zájmy blízkovýchodních mocností v čele s Íránem, jsme si už ukázali. I přes očitou nenávist Hamásu a spol. k Západu (připomeňme, že je loutkou Íránu a také, že příjem financí od EU absolutně neznamená jejich kladný vztah k ní) se mnozí na Západě nechali zmanipulovat okamžitou globální propagandou teroristických skupin, které záměrně vyvolávaly ve městech po celém světě násilné nepokoje, a to zejména skrze progresivní levici převažující na některých západních univerzitách.

Trojice černého domina (Hamás, Hizballáh, Húsíové) v čele s Íránem se po 7. říjnu dala ihned do pohybu a další, mnohem větší kostky, jsou teprve na řadě. Jen málo si západní země uvědomují, co mohou v budoucnu ztratit svým otočením se zády k Izraeli a příklonem k bezuzdným islamistickým teroristům, kterým nezáleží na životech druhých, protože ani na svém vlastním, tedy tom pozemském. A čím dál víc to dávají najevo i v ulicích samotné Evropy. Evropa se v tomto ohledu nechává dobrovolně "znásilňovat" (i doslova) lidmi, které bezmyšlenkovitě přijímá mezi sebe a kteří ji z duše nenávidí, jejichž významná část je ale ochotna participovat na západních hodnotách pro svůj vlastní prospěch a budoucí politické využití. Překračuje to dlouhodobě meze racionality a stává se to duchovním bláznovstvím. Krom toho jsou evropské země svou podporou Ukrajiny proti Rusku na jedné straně, ovšem pohrdáním Izraele proti Íránu na straně druhé vcelku schizofrenní…

ZÁVĚR

Není tudíž ani trochu komické, že jako svobodná země zatím věrně stojíme za právem Izraele na vlastní stát (i navzdory tomu, jaké excesy tamní vláda předvádí), na jeho existenci jako národa a na jeho právo bránit se okolním nepřátelům, jejichž samotná přítomnost znamená pro Izraelce neustálé ohrožení jejich existence. S největší pravděpodobností je to díky tomu, že progresivní levice dosud nezískala v naší zemi politickou převahu. Ale co není, může být.

Musíme si uvědomit, že izraelská státní politika i celá regionální problematika je navázána na historické kořeny, silný pud sebezáchovy (který naopak mnohým Evropanům chybí) a rozhodně je chybou ji bezmyšlenkovitě vyhodnotit na základě světové mediální propagandy, která se čím dál častěji omezuje na vzplanutí našich emocí s cílem vyvolat globální protiizraelskou hysterii.

Ještě bych zmínila aktuální postoj Saúdské Arábie. Mimochodem Saúdové jsou sunnité stejně jako Palestinci, kdežto Íránci jsou šíité. Logicky by tedy Palestinci mohli mít s první zmíněnou zemí blízké vztahy. Tak tomu je ale spíše naoko a nyní se tato skutečnost ukazuje v novém světle.

Jak už bylo řečeno, obyčejní Palestinci jsou v podstatě od začátku vzniku státu Izrael některými arabskými zeměmi pouze nasazenou loutkou k tomu, aby tvořili jakousi mocenskou hradbu vedle Izraele. Resp. aby skrze jejich vládnoucí vrstvu mohl být na Izrael od počátku vyvíjen tlak, když už nedošlo k jeho zničení v r. 1948 poté, co se znovuzrodil. Ale ruku na srdce – zkusme si to být Palestincem v Gaze nebo věčným palestinským uprchlíkem v jordánských uprchlických táborech. Pravdou je, že pro tyto lidi jakoby neexistovalo žádné vysvobození z jejich letité svízelné situace. Pro lidi, co jsou z jedné strany zneužíváni mocnými pro boj s Izraelem, z druhé strany o ně jejich vlastní "bratři" nemají zájem. Na druhou stranu mnozí z nich vedou svůj život úplně jinak, a ne všichni žijí nenávistí vůči Izraeli.

Řekli jsme si, jakým způsobem vede Írán boj proti Izraeli, jak tomu ideologicky napomáhá Západ, a proč zatím Írán na Izrael neútočí nijak masivně. Ono má ještě všechno svůj čas a ten až přijde, nebude Írán v tomto boji zdaleka osamocen, nýbrž dobře vybaven nejen vojensky, ale i smluvně se svými velkými spoluhráči. Až se totiž dostatečně podaří destabilizovat Západ jako mocnost, bude výrazně oslaben i Izrael, který nejen pro Írán bude mnohem snazší kořistí. Co nám ale Izrael dlouhá desetiletí ukazuje je skutečnost, že jeho obranyschopnost není jen otázkou lidského umu, ale spíše věcí mezi nebem a zemí, totiž svébytným zázrakem, kterého jistě budeme ještě svědky.

Závěrem si dovolím jedno malé proroctví: v den, kdy bude opravdu nutné, aby sunnitští Palestinci odešli z Gazy, o tyto uprchlíky nebude stát žádná ze zemí na Blízkém východě, natož šíítský Írán, který tuto zemičku a její obyvatele jen zneužívá pro své záměry. Země, která jim nakonec otevře dveře, bude přeci jen Saúdská Arábie a Palestinci budou odváženi autobusy.