Jelikož minulý článek nesl název Dokonalá dovolená (o tom, že takovou abys ve většině případech pohledal), měl by se tenhle logicky jmenovat Nedokonalá dovolená. Přesně takovou jsme ji totiž měli, zřejmě proto, aby se ukázalo, jak moc jsem to v prvním článku myslela vážně.

Začnu od našeho přesunu z Chorvatska do Slovinska, což byla třetí a taky poslední část naší dovolený. Asi hodinu před příjezdem na ubytko nám začalo něco pravidelně klepat v motoru. Víc a víc nahlas. No to je pech! Máme ale hlad, tak zajedeme do nejbližšího mekáče. Tady mužskej zkouší volat do pár místních autoopraven. Nikdo to nebere. Nejspíš proto, že je neděle. Do cíle zbývá asi dvacet minut. Prostě tam musíme dojet. Sedáme do auta a klepání je zase o chlup horší. Do cíle každopádně dorazíme a budeme to teda řešit až zítra. V pondělí ráno si na nádvoří "statku" všimnu muže středního věku, co by mohl být majitel (v ubytku nás včera přivítala jeho dcera). Ihned za ním posílám mužskýho, že je lepší, aby nám s komunikací s místním mechanikem pomohl někdo zdejší. A taky že jo. Pan (říkejme mu třeba Mario) volá svému starému známému. Za půl hoďky přijíždí (doslova) starý známý a po shlédnutí motoru vynáší rozsudek: "motor kaput". Muži se spolu slovinsky domlouvají, načež pan Mario anglicky vysvětluje mužskýmu zhruba co a jak. Já to vše pozoruju z balkónu. Pan Mario odváží Ondru kamsi do neznáma. Za necelou hodinu se vrátí s tím, že nám auto opraví ve značkovým Toyota servisu. No potěš koště. Moje nálada se mezitím výrazně zhoršila kvůli nejistým představám, kolik nás to bude stát. A tak se psychicky i duchovně připravuju na (jako vždycky) co možná nejhorší možnost, která v mých myšlenkách počítá s řádem desítek tisíc korun. Abych to upřesnila. Naše velká hloupost byla - a tohle nás poučilo - nezaplatit si pojištění vztahující se na opravu vozidla. Příště to už uděláme. Můj vnitřní zápas vypadal asi takhle: na jedný straně šetříš, aby sis po třech letech užil s rodinou dovču, která - po zápasech a únavě posledních dvou let - měla být zatím tou nejdražší v dějinách našich dovolených a k tomu ještě další desetitisíce navíc?! Na druhý straně se usilovně snažíš představovat si MNOHEM horší scénáře, který nás mohli potkat, jako jsou: bouračka, předčasný ukončení dovolený, zadlužení, smrt atd. Takže se ze svých myšlenek usilovně snažíš vymačkat různý hrůzy, aby ti ta situace nepřipadala tak strašná...

Zanedlouho mužskej přijel s tím, že mu řekli, ať zkusí do toho servisu ještě dojet, páč odtahovka, to by byly další veliký prachy navíc. Nevím, jestli víte, jak je na tom ekonomicky Slovinsko, ale je na tom v mnoha ohledech líp než my a spousta věcí je tu pro nás mnohem dražších. Takový "horší" Rakousko, ale "lepší" Česko. Čili stát se nám to v Čechách by bylo rozhodně levnější. Mužskej sedl do auta a do opravny dojel už se smrádkem z kouříciho se motoru. Bylo to tak tak. Mezitím se s nimi domluvil, že si od nich rovnou půjčíme auto. Jistěže jsem z toho nadšená vůbec nebyla, páč to jsou další tisíce navíc. Ale už jsme tady, v krásným Slovinsku, na stole vlastní pracně vytvořenej itinerář s výlety na všechny strany a máš to zmačkat, hodit do koše a dívat se z gauče na telku?

Za nějakou dobu přijel mužskej v novým Volkswagenu a pozor - automatu! To je pro nás, co vlastníme téměř dvacetiletý vozy, velká výzva. Taky že se tam Slovinci prej pobavili nad tím naším staroušem (tak víš co, jsou dennodenně obklopený nejnovějšíma verzema): jeden se chytal za čelo, druhej se popadal za břicho, třetí za nos, čtvrtej se musel opřít o stěnu a o dalších ani nemluvě. Jenže my toho starouše máme pět let a v porovnání s předchozím je to kabrňák!

No nic. Mužskej si na tu všestrannou pohodlnost moderního auta rychle zvyká a užívá si každou jízdu...

Další den nám píšou email z Toyoty, co že to našemu autíčku bylo a za kolik nám ho opraví. Zkrátím to a ceny jsou v Kč. "Vada: kompresor klimatizace. Buď tam dáme použitej originální díl za 14K, nebo novej neoriginální za 21K, nebo novej originální za asi 30K. Vyberte si."

V první řadě se potvrdila moje velice hrubá představa o možný ceně. Třetí verzi rovnou škrtáme a vážně uvažujeme mezi první a druhou možností. Nejdřív se přikláníme ke dvojce, ale když mužskej řekne, že nám u předchozího auta kdysi měnili ucpaný brzdový hadičky za starý popraskaný, ale neucpaný, co vydržely dlouho (a kdoví, možná drží doteď!), tak jsme se rychle rozhodli pro jedničku, čili nejlevnější variantu. Na náš výběr jedničky nám odepsali, ať se nebojíme, že starej díl bude jistě dobře fungovat. To nás potěšilo. Ale druhej nebo třetí den psali, že je špatnej, nefunguje, a že si teda musíme vybrat mezi dvojkou a trojkou. To mi zase zkazilo náladu, a tak jsem se musela znovu vnitřně utěšovat. Navíc se tím prodloužilo půjčení auta o další den, páč ten díl museli objednat. Ach jo! No nic. Musíme si tu dovču užít navzdory tomu. A taky že jo. Řekli jsme si, že se nijak extra omezovat nebudeme (např. prvotní - pochopitelně MOJE - nápady, že vynecháme vejlet lanovkou, nebo že nepůjdeme do restaurace a nebudeme si kupovat piva, kafe apod. šly nakonec stranou). Pokud by to ale bylo na dřeň, omezit bysme se museli. A i když mi těch peněz prostě bylo líto a štvalo mě to, bylo vlastně dobrý, že jsme na tu opravu vůbec měli a že nám ještě jakž takž dost zbylo.

Nakonec ani nebylo jistý, jestli se jim to podaří opravit do pátku, kdy jedeme domů. Muselo to být do čtyř odpoledne, páč ve čtyři zavírali. Třetí hodina odbila a furt nic. Tak už hledám ubytko na jednu noc. Booking nejlevnějc za 4,5K, kdežto Airbnb jediný v okolí za 2K, to by šlo. Ukládám si a čekáme. V půl čtvrtý zvoní mobil. Snažili se, hoši slovinský! Ubytko jsme sice museli opustit už v 11h, ale mohli jsme čekat v příjemném náhradním přístřeší, kde nám majitelé připravili ovoce a džusy. Během týdne se nás pan Mario několikrát ptal, jak to vypadá s autem a kolik to bude stát. Nakonec to se vším všudy stálo asi 32 tisíc, což nepotěší, zabolí, ale jak píšu výše - jsou na světě horší "bolesti".

Dovču nám to sice částečně pokazilo, co si budem. Ale člověk nad to všechno je především vděčnej, že to třináctiletý stvoření, co mi sedí právě teď v autě za zády, řádilo v moři denodenně jak za starých časů o stošest, ušlo spoustu kilometrů jakoby nic a hlavně, že vůbec ŽIJE!

Stejně jako my ostatní...

Mějte se fajn a stejně jako minule: užijte si svý nedokonalý dovolený!!!

Dodatek: Pokud by někoho zajímaly detaily, tak z celkové ceny bylo 6370,- za zapůjčení vozidla na 5 dnů.