...je spíš mýtus. A nevim, jak vy, ale já už jsem se tý představy dávno zbavila. Ono totiž vůbec nejde o dokonalost, ale o to, že prostě a jednoduše změníš místo, lidi a v nejlepším případě myšlenky. Někomu se podaří změnit i směr, a teď myslim jeho vlastního života. To se děje málokdy a většinou při dlouhodobějšim cestování, kdy máš móře času na přehodnocování. Pokud jedeš na tejden dva, seš pořád v takovým jakoby presu, a proto toužíš po co největší dokonalosti svýho odpočinku. Tahle touha ale paradoxně může vytvářet napětí, kterým si tu dovolenou kazíš spíš ty sám, než případný zhoršený okolnosti.

Pak taky zapomeň, že když tvůj kámoš, soused, kolega, sázej navenek jednu ÚŽA fotku za druhou, že je to realita jejich celkovýho relaxu, kterej má někdy vytvářet dojem, jak jsou všichni od Á do ZET happy bez jediný chybičky. Když vidíš nádherný fotky a šťastný úsměvy, je to super. Ráda se na to podívám a ráda to i sdílím. Ale je to jen momentka, jen zlomek, zlomeček celkovýho obrazu náročný cesty, úmornýho vedra, špatnýho počasí, otravných komárů, špatný navigace, občasných nedorozumění. Zkrátka vždycky si musíš uvědomit kontext.

Každej se v něm pohybujem. Svět prostě není dokonalej...

Tak čáááu a užijte si svý (ne)dokonalý dovolený :D!