(psáno zcela začerstva ještě cestou vlakem do Těšína)

Tropy. Vichr. Bouře. Mlha.

Tyhle z bezpečí domova celkem snesitelný živly nám výrazně "pomohly" zkrátit pětidenní plán na pouhý tři dny. A to čistě proto, že se po tom všem v předpovědi slunce ne a ne ukázat, tak mi řekni, jak a kde bysme ty všechny mokrý věci sušili? Jedině navlečený na vlastním zhruba 36 stupňovým lidským topení, ale to se nám teda nechtělo. Zvlášť, když ještě včera bylo třicet a dneska ráno 15 st.

"Trochu mi chybí domov," říká v péřovým spacáku zakuklenej Ju poté, co jsme se včera skrz bouři, ohromný deštisko a lesní cestu proměněnou v brutus řeku vyšplhali do kopce na Vrchmezí, kde nás už jak pejsek v boudě netrpělivě vyhlížel předběhnuvší Jo.

Já si říkala, co že tak najednou zmizel. To ten Aladin, kterýho cestou nonstop sledoval, a díky tomu jsme ty nejhorší chvíle přečkali tu v hospodě, tu pod přístřeškem a vycházelo to fakt na minutu přesně...

Jenže tomuhle se už vyhnout prostě nedalo. Tahle bouda byla pro úkryt před tím ďasem jak luxury hotel a museli jsme tam dojít tak jako tak. Sucho, spousta prostoru, stůl a lavice. A teď všechno svlíknout a fofrem náhradní oděv na sebe! A pak hurá na jakž takž vysoušení bot rychleschnoucíma ručníkama a tohle několikrát za sebou. A taky si pomoct toaleťákem, když s sebou teda nenosíš ty noviny nebo reklamní letáky. Vlněný ponožky best on the trip! Mokrý je vyždímeš, provětráš, mokrý natáhneš. Nestudí a tělo ti je časem vyhřeje. Do spacáku jedny suchý teplejší a vysmáto. Haha!

Trochu na přeskáčku: cesta na Vrchmezí a tamní luxury hotel...

Před spaním potom horkej Summit to eat "Chickem tikka masala". Řádně peprný, takže další parťák na zahřátí. A najednou se, asi kolem osmý, vynoří týpek s obřím psem a jeho "No tak to je v pytli!!" při pohledu na naše "postele" zabírající většinu boudy.

"Čáu!"

"Čáu! Tys tu plánoval spát, co?" říkám a je mi ho fakt líto. Psa ani ne, ten kdyby se uměl smát, bude mít tlamu od ucha k uchu a mít víc povolený vodítko, rozsápal by nám samou radostí ty nový drahý spacáky.

"No jasně," odpovídá týpek. "Jsem vůbec nečekal, že tu někdo bude..."

"...A my zas doufali, že tu nikdo nebude."

Nebyl ten den v lesích jedinej, koho stihnul bouře ďas a že prej má totál vybitej mobil. Vlastně byl v pořadí druhej, kdo se u nás stavil "na kafe".

"Hele, já ti kouknu, jestli je tu v okolí něco kloudnýho ke spaní." Přiznám se bez mučení: pro něj bych to místo v boudě vytvořila-smrskli bysme se. Ale ten obří pes! Výbava by pošla a já pak taky!

"Hele tady kus nad náma je polská rozhledna a dole otevřenej kamennej přístřešek! To vypadá luxusně, cooo?!" a už mu ukazuju fotky na Mapy.cz.

"Hele, to je dobrý! Tak díky moc!" říká. Ještě ho navedu správným směrem a týpek už mizí se psem baskervillským v dešti a mlze hned poté, co si navzájem popřejem dobrou noc...

No ale co Ju? Jak ten to zvládnul? No hele bez remcání. Už během prvního dne, kdy ještě vládlo peklo, ve kterým jsme se buď kodrcali do kopce nebo šli po asfaltu, jsem mu vysvětlovala techniku chůze do kopce, jak to dát tak, aby to tělo co nejlíp zvládlo. Celou cestu se podle toho řídil. Sice jsme mu postupně odlehčovali batoh, až si nakonec táhnul jen nafukovací karimatku, pití a pár pytlíků, ale to je pro začátečníka prostě nutný. Přece ho nechceš hned na prvním treku roztrhat. Našli jsme si prima lesík Nad Českou Čermnou s parádní studánkou odtud deset minut chůze a byli rádi, že je konec dne a slunce klidní hormony.

První nocování Nad Velkou Čermnou

Tuhle první noc byl zase pořádnej vichr (jako minule v Bílých Karpatech, kde fičelo 9m/s a tady jen o metr pomalejc, jestli si to někdo z vás dovede představit - já už teda jo, a to velmi ŽIVĚ). Tenhle fičák byl nejspíš v rámci příprav na tu nevyzpytatelnou a všema obávanou bouřku na druhej den. Ovšem Jo mi na můj dotaz, co budeme dělat, kdyby náhodou zas přišel silnej vítr a že bysme měli mít náhradní řešení, odpověděl v podobným duchu jak v Karpatech: že nás "Bůh ochrání a budeme jednoduše spát!"

No naspala jsem toho všehovšudy prd a vořech, i když místo stromů padaly jen šišky (na můj tarp jedna, a to byla rána!). A jediný, co mě na tom fleku celou noc drželo, byla Jonášova víra, a to myslím naprosto vážně. Prostě jsem si řekla oukej, synek takhle, tak ať se ukáže, jak přečkáme noc pod klátícíma se smrkama! A ukázalo se: v průběhu noci slyším furt padat šišky jak přezrálý jabka a krom tý jediný už žádná (kluci prej taky bez šišek). Spadnutých stromů nula a přeživší tři. Dobrej výsledek.

Ráno jsme vyrazili ještě za svěžího vánku, abysme z Čermný došli do Olešnice v Orlických horách, kde se měly tropy, který jsme šli dlouhou část i po asfaltu, proměnit v tu očekávanou bouři a kroupy.

Cesta do Olešnice na druhej den...

To hotový Boží dopuštění přišlo zničehonic, tak jsme se z trávníku v místním parčíku přesunuli do místní hospody U Anděla. Pod jeho křídly jsme si tu krom jinýho dobili mobily. A když Aladin hlásil jakž takž zklidnění, vydali jsme se směr Vrchmezí na ten nocleh v boudě...

Asi hoďka chůze a najednou ochlazení, prudkej déšť, nad náma hromy blesky a za chvíli bazén v botách. Nepromokavý hadry se ti lepí na tělo. Vodní proudy už nemá cenu přeskakovat, stejně to už ani nejde. A zatímco si říkám, že je to vlastně fajn otestovat si v tomhle výbavu a zjistit, co doopravdy snesou nepromokavý věci na tobě, nepromokavá pláštěnka na batohu i nepromokavý pytle v batohu, a nakonec i tvůj nepromokavej mozek, tak za mnou kráčí v mých stopách statečnej tichošlápek, kterej za sebou má sotva rok od onko léčby, ale v očích velkou vytrvalost a odhodlání. Alespoň tohle jsem v nich já osobně zahlídla. S úsměvem pak došel do boudy a dál už to znáte.

A abych toho borce neodradila navždycky od dalších podobných dobrodružství, tak jsme na jeho touhu po domově zareagovali pozitivně. Další dva dny v občasných deštích s nemožností sušení by prostě napoprvé bylo moc.

Poslední pohled z boudy a cesta z hor do civilizace třetí den... Jo a taky pro větší komfort navlečený igelitový pytlíky na nepromokavých ponožkách...

Tropy. Vichr. Bouře. Mlha. Myslím, že pro začátek stačilo. A těch 31 km celkem byl pro nejmladšího člena výpravy hodně slušnej výkon. V tom je už započítaná dopolední 1,5 h trvající cesta od boudy na Vrchmezí do Sedloňova, odkud třetí a poslední den frčíme autobusama a vlakem zpátky do Těšína.

Byly to krásný dva treky během tří týdnů, ale už se těším k moři!

(... kde budu prozměnu chcípat vedrem a jak se znám, zase se těšit na horskej chládek!)

A tady naše trasa:

1. Den - Náchod --> po modré směr Dobrošov --> po žluté směr Nad Českou Čermnou (nocleh).

2. Den - Nad Českou Čermnou --> po žluté směr Nový Hrádek --> po červené směr Vrchmezí (nocleh).

3. Den - Vrchmezí --> kousek po červené a následně po žluté směr Sedloňov (bus). Odtud busem do Deštné v Orl. horách a odtud busem do Rychnova n. Kněžnou. Odtud vlakem do Č. Těšína.

HORÁM ZDAR!