Tohle prostě nešlo odmítnout. Když s tebou (matkou!) chce jet skoro plnoletej habán na trek, místo se školou na turisťák (to by prej byla nuda), tak musíš něco naplánovat, i kdyby trakaře padaly. A tak jsem putovala po mapě, až padlo rozhodnutí na Karpaty. Nikdy jsem v nich nebyla a nejsou zas tak vzdálený od Těšína.
1. DEN
Hned na počátku cesty ve vlaku přišlo malý "prorocký vlnění", jak říkám drobným situacím, kdy jedna potvrzuje druhou. "Kdy už budeme vystupovat?" ptám se synátora. "Až zazvoní zvonec a pohádky bude konec," říká. Taková pitomost! No ale když v dalším vlaku RJ otevřeš jejich časopis, kde jsou zrovna hlavní téma český dálkový treky a na první straně je citace "A zazvonil zvonec a pohádky je konec," tak už ti to tak blbý nepřipadá, protože se tu najednou spojí dvě věci (trek a tahle zvláštní věta) a ty prostě VÍŠ, že je to znamení, že jedeš správným směrem ve správnej čas a že Bůh, kterej je v Nebi, je s tebou v Duchu prostě Všude. (Víš to sice vždycky, ale On ti to rád připomene). A taky, že tahle cesta bude pohádka a jako v každý, tak i v týhle, nebude nouze o drama!
Náš start začal ve Valašských Příkazech a už zdejší průvodčí ve vlaku svým přátelským úsměvem, vtipkováním s cestujícíma, jakoby každýho osobně znal, dával tušit jinej kraj. Kraj, kde prý žijou "strašně milý lidi", jak pořád čtu na socsítích. Z vlaku nás průvodčí vyprovodil slovy: "Tak se opatrujte, lidičky!" a před námi byl první výstup na začátek Bílých Karpat s cílem na Slovensku v místě Brezová, kaplnka nad Vršatským Podhradím - ráj pro nocleh. Studánka, koryto s vodou, lavičky, přístřešek i krásná (mokrá!) louka, na který jsem si záhy postavila svůj úplně novej, ještě nevyzkoušenej, tarp. Ten jsem si ráno sbalila navlhlej a nazítří bleskově vysušila během přestávky po cestě.
Brezová, kaplnka (SK)
Předešlý dny tady v těch končinách strašně lilo, což vyústilo i v povodně ve Valašských Kloboucích, a proto i v horách bylo vody habaděj, což bylo plus ohledně zdrojů vody k pití, ale menší minus při chůzi mokrýma loukama a především rozbahněnýma lesníma cestama, což občas zdržovalo. My jsme ale neměli kam spěchat (kromě posledního dne!), na každej den jsem naplánovala vzdálenosti na 15 až 22 km. Byl to můj teprve druhej trek s přespáním venku (když nepočítám raný dětství) a nechtěla jsem se zrasit, ale užít si to. Karpaty nasáklý vodou nám ale mokrý boty kompenzovaly všudypřítomnou vůní z lučních bylin a květů, což bylo tuze relaxační! A nádherný výhledy nás díky střídavě zalesněný krajině provázely už od prvního dne.
2. DEN
Od Brezový jsme se vydali po červený (Stezka Českem) k Vlárskýmu průsmyku. Nechtělo se mi jít od průsmyku po červený přes Slovensko a plánovala jsem to vzít přes Svatýho Štěpána, kde doplníme v krámě menší zásoby jídla a vrátíme se do hor. A přestože jsem před odjezdem obvolala otvíračky stěžejních hospod kvůli jídlu (asi dvě tři), nenapadlo mě volat i do obchodů (na info v mapy.cz se v tomhle ohledu na stoprdo spolehnout nedá, takže je lepší volat všude tam, kde to pokládáš za hodně důležitý). A tak jsme se až v průsmyku dozvěděli, že nejbližší obchod zůstal funkční už jen v Bylnici. Tam jsme radši sjeli busem. Už jen proto, že v těch dnech bylo děsný vedro a do průsmyku jsme šli dlouho po asfaltovým pekle. V Bylnici nás čekal první "Boží Dárek": v místní pivnici, kde jsme si chtěli dát pořádný jídlo, normálně prej nevařej, a navíc jim tam po dopolední akci zbyla jediná pizza! Ta ovšem byla dostatečně velká, takže nás parádně nasytila.
Z Bylnice jsme se vydali po modrý na Javorník, což bylo další asfaltový peklo! Pak už se šlo jen a jen lesem a vděčnost za chládek způsobovala lhostejnost k rozbahněným cestám. Cíl dnešního dne: Na Koncích. Lavičky, přístřešek, ohniště a studánka asi 10 minut cesty.
Na Koncích, nocleh...
3. DEN
Ráno jsme si udělali výbornou kaši z pytlíku (která sama o sobě výborná zrovna není) doplněnou o sušený rozinky, brusinky, chia semínka, slunečnici a hořkou čokoládu. To jsme jedli každý ráno. Zalije se to horkou vodou a čau párky. Dobrota. Já i syn jsme navíc zvyklí jíst přes noc namočený vločky v mlíce na sladko každý ráno, takže pro nás oukej.
Naše kaše
Po snídani jsme se sbalili, vodu ze studánky doplnili už večer, tak jsme rovnou odtud vyrazili po žlutý směr Žítková. Tím jsme opustili Stezku Českem, která jí ze severu obchází. A teď další "Boží Dáreček": Po cestě jsem zjistila, že nemám svůj krásnej dřevěnej hrneček na kafíčko, kterej byl úplně novej a taková stylovka na trek asi za sedm stovek... Pověsila jsem ho večer na strom a ráno na něj zapomněla! Ale - měla jsem díky Bohu (ne)náhodou fotku z tohoto místa, kde byl dobře vidět hrnek visící na stromě!
Nikdy nevěš hrnek na strom...