Už na základce se vokázalo, že náš starší je prej ve třídě výtečnej na diskuze. A že když se při aktivitách rozdělujou do skupin, všichni chtěj bejt s nim, páč všecičko vyargumentuje, skupča vyhraje a hra končí. Já bych s ním teda bejt ve skupině nechtěla - vim, vo čem mluvim - páč mi stačí, že z toho kvetu doma. Jako rodič chceš, aby bylo hned po tvym (já teda jo!), a ne že budu při každym prdu odpovídat na dotazy typu: "No ale podívej se na to z tohodle hlediska - PROČ bych měl dělat tohle a tamto a myslet tak a tak?" "Koukej mazat a nehraj si se mnou!" a už jdu po ňom utěrkou. "Ale já chci vysvětlení!" "Padej už! Nebo...!!"

Dám jinej příklad. Tuhle, abych během dne dala najevo zájem, se přátelsky ptám: "Tak na cos dneska posiloval, synku?" Načež se na mě podívá - on v roli přednášejícího, já v roli posluchače - a důležitě odpoví: "Na první největší svalovou skupinu a pak na druhou největší svalovou skupinu." Ještěže mám jakž takž rozhled (co mi taky jinýho zbejvá!) a tak mi za nedlouho dojde, že tou první skupinou jsou stehenní svaly a tou druhou zádový. Jenže to strašlivý zdržování! Navíc, když po ňom chceš, ať ti to řekne HNED a JASNĚ, tak to je ještě horší a vypadá to přesně takhle: "Tak podívej, zamysli se, JAKÁ asi může být první největší svalová skupina v těle?" Tohle je čistokrevný mučení. A to seš teprve u první svalový skupiny. Chápeš, jen se zeptáš, na co cvičil, a ztratíš tim klidně půl hodinu! To jsou ty chvíle, kdy bys mu nejradši dal do jedný ruky kbelík, do druhý mop a ihned ho poslal vytřít byt, schodiště a vydrhnout všechny dlaždičky v baráku. "Nemůžeš se mnou mluvit prostě jednoduše?! A říct 'cvičil jsem nohy a záda'?" NE, NEMOCH! Jindy se ptám: "Tak co budeš teď dělat, synku?" "Jdu ze sebe vypustit všechny své tekutiny a poté doplním nové." (Jo, řekl to spisovně). A to jsem vám uvedla ty nejvíc nejjednodušší příklady jeho odpovědí! Představte si, že jindy si musim vzít do ruky slovník (totiž google), abych zjistila, co mi to říká! A on ještě čeká, až si to zjistim sama! Žádnej "pečenej holub do huby", ale - UČ SE, MATKO! Doufám, že v týhle části jsem ve Vás už vzbudila vůči mý osobě soucit.

No ale když slyšim, že to má blahodárný účinky třebas ve škole, říkám: "No vidiš synku, jak tě matička dobře vychovala i bez vysoký školy, když si s tebou odmalinka povídala, vyprávěla ti a nad všim se nahlas zamejšlí..."

Faktem je, že odmalinka byl tvárnej jak modelína a veškerý informace nasával jak houbička. No a tehdy se to asi zvrhlo, páč toho já využila a dost jsem se na ňom vyřádila. Učila ho jednu básničku za druhou, dala před něj tabuli a učila ho abecedu, takže v pěti už sám četl, a pořád jsem s ním hrála nějaký slovní hry (který miloval). No jo, ale teď sklízim ovoce, resp. koš nervů z jeho často složitý mluvy!

Rozhodně to všechno dobrý (nebo spíš podivný) není moje zásluha. Ono naučit se nazpaměť přes osmdmdesát čísel Pí jen pro zábavu a pak s tím jen tak mimochodem vyhrát v pátý třídě školní soutěž asi vychází trošku z jiných zdrojů než k jakým sahá náš rodičovskej vliv.

A tak když počátkem druhýho stupně ZŠ chodil ráno o hodinu dřív, aby učitelce pomáhal s přípravou třídy, prázdniny ho většinou nudily, a na střední si dal teď nově za cíl vstávat ve čtyři, aby byl "ještě víc produktivní", tak se prostě není čemu divit. Ferda Mravenec působí v jeho stínu vyloženě komicky. A když každý odpoledne tráví svůj čas dle vlastního přísnýho harmonogramu, Ferda dotčeně zalejzá do svý díry.

Ten kluk k nám prostě spadl z vesmíru a my jen natáhli ruce. A jeho jazyk podle toho vypadá - někdy mu nerozumíme ani Ň a člověk aby si ty slova zpětně vyhledal. Ale tak i my jsme tím o něco chytřejší, no. My, táta s mámou, co nás pomalu v nácti museli budit do školy a když se nám nechtělo, našli jsme sto padesát důvodů, proč do ní nejít. Kdežto on, náš vesmírnej synek, hledá sto padesát způsobů, jak z ní vytřískat co nejvíc a zároveň nebejt šprt a mít plno věcí na háku. A když mám při společných diskuzích s ním pocit, že se dívám do očí samotnýmu Sebevědomí, jako správná matka to pak musim vyvážit - nejen povzbudit a fandit, ale taky ho varovat, ať se nežene příliš rychle příliš vysoko a rozumně zvažuje priority. A to myslím hlavně do budoucna. Víme přece, jaký jsou z následných pádů potom zranění. "A nikdy se nad nikoho nepovyšuj!" občas připomenu. "Spíš buď druhým vzorem a když to jde, tak pomáhej."

No a obvykle to celý zakončim návratem na start: povzbudim, pochválim a zeptám se, jestli si dá už něco k jídlu. Já totiž takovou "péči" (teď nemyslím to jídlo) neměla. Natož, aby se se mnou někdo dlouze vybavoval, trpělivě odpovídal na otázky a bral mě v rozhovorech jako sobě rovnou. Podle toho jsem taky vyrůstala. I to dříví v lese prosperovalo líp než já. Ale jak vidíš, taky žiju. To ovšem není věc hodná následování. Jen zkrátka odmalička nebyly dobrý podmínky, díky tomu ani vůle, síla a pak už ani čas. A zvláště to poslední, naplněný čímkoli, jsem se svým dětem snažila vždycky dát. Hlavně v prvních, nad běžný poměry prodloužených, letech. Z let se staly roky (vlastně to je to samý), a tak trvalo ještě hodně dlouhou dobu, než jsem se po mateřských rozhodla chodit aspoň na částečnej úvazek do práce a pomalounku smrsknout roli tý, která si s nima po návratu ze školy dennodenně povídala a samozřejmě i víc než to. K tomu totiž byly podmínky, vůle, síla i čas. Někdo to pokládá za jeho ztrátu, ale já to vždycky viděla naopak.

Je to jakoby ti v dětství nedopřáli kazety s pěknou hudbou a ty sis je v dospělosti jeden čas pořád kupoval. Anebo ti zakázali tetování a v dospělosti máš tělo samou kérku. To jsou sice blbý příklady, ale na lepší teď nemám čas. Musím si číst o světě. O světě, do kterýho vrůstaj naše děcka, abych se s nima pak na starý kolena měla vůbec o čem bavit a nebyla jen "bůmr" (kdo ví, netřeba dovysvětlovat). Ale ten japonskej pop z devadesátek, co náš vesmírnej synek poslouchá a skládá k němu hudbu, mi popravdě řečeno nic moc neříká. Jen je na tom zajímavý, že to zní spíš jak španělština...

Tak čaaau a bavte se se svýma dětma, i když jim někdy vůbec nerozumíte a ptejte se jich i na věci, který vás nikdy moc nezajímaly. Alespoň se něco novýho dozvíte! VY BOOMEŘI :D !!!