Když byl naposled mužskej s Ju v Brně na dvoudenní kontrole, byl Ju na pokoji s desetiletým klučíkem, co měl úplně, ale úplně to samý (mužskýmu vyprávěla klučíkova maminka), jen s tím rozdílem, že klučíkův nádor byl prý veliký jak pomeranč. Na stejným místě. Maminka mužskýmu říkala, že prý "je skvělý, že vás dětská poslala hned do nemocnice. U nás to tak nebylo..."

Přátelé - nic není samozřejmost!

A po operaci, že prý má klučík taky shunt v hlavě. A v průběhu léčby, že měl taky PEG... Velikost nádoru ovšem nebyl jedinej rozdíl. Bylo jich víc a ukrývají se v následcích. Desetiletý klučík je dnes v důsledku operace a léčby na úrovni menšího dítěte, navštěvuje speciální zařízení a pohybuje se na vozíčku.

Náš Ju šel měsíc po skončení chemo léčby v září do školy a před měsícem začal řádit na kole...

Přátelé - nic není samozřejmost!

Během této poslední návštěvy Brna byli po roce na kontrole u Dr. na radioterapii. Ptal se, jak se Ju daří ve škole, jak to vše zvládá. Že totiž děti mívají problémy s intelektem, zkrátka učení je pro ně pak moc náročné...

Ju ale vše zvládá tak, až se s mužským divíme.

Přátelé - nic není samozřejmost!

Ani dobro, ani zdraví, ani láska, ani ŽIVOT.

A já jsem za to vše velmi VDĚČNÁ.