Prvně je třeba si uvědomit, že ŽÍLA je od slova "žila" (a to zas od slova ŽIVOT) a patří mezi nejstarší český slova. Starý jako sám život. A takových slov je třeba si vážit. Bodejť by ne, když nám v žilách proudí krev, a ta je znakem života! Tohle slovo je navíc učebnicovým příkladem, jak přistupovat k pojmenovávání věcí na Zemi - jednoduše, prakticky a úderně. Žádný skrytý složitosti.

Teprve po čase se po vzoru žil, kvůli fyzický podobě, pojmenovaly i žížaly. Říkat totiž, že po zemi lezou žíly, se tehdy příčilo především něžnýmu pohlaví. Proto se zvolilo rozumnější (přitom chytrý) "žížala", aby se v tom zachovalo slovo "žíla".

Ňákej nenapravitelnej "sjednocovač" tehdy sice navrhnul, ať se tak říká rovnou žilám v těle, aby těch slov už neměla čeština příliš, jenže to se neujalo už proto, že to neřešilo problém něžnýho pohlaví, kterýmu by se při pohledu na žížaly opět dělal šoufl, kdyby se tak měly jmenovat i žíly v našem těle. No, neměli to jednoduchý...

Ale! Přesto se návrh ujal v úzkým okruhu tehdejších učenců medicíny, a proto až dodnes některý lékaři mezi sebou neformálně označujou žíly jakožto ŽÍŽALY (např.: "praskla mu žížala" apod.). Nejeden pozornej posluchač to jistě už v nemocnici či na poliklinice zaslechnul*.

V moderní době se tohle označení ujalo už jen ve fitness, jehož součástí jsou lidi, který se zajímaj dopodrobna o svý těla. A tak lze při návštěvě fitness centra semtam zaslechnout hlášky typu: "Tývole, ty máš na krku/rukách teda pořádný ŽÍŽALY! Dobře ty!"

*poznámka: chcete-li působit chytře a vzdělaně, zároveň zpříjemnit lékařův den, nešlápnete vedle při zmínce o žížalách. Např.: "Myslíte si pane doktore, že moje žížaly jsou v dobrém stavu?" Bude se velice divit, odkud tenhle pojem znáte!

(My, etomologové, se zříkáme jakékoli odpovědnosti za následky související s uvedením našich vědeckých výstupů do praxe běžného života)