● Proč nejsou LYŽE "LÍŽEMA"? ●
První místo v této malé škole etomologie nemůže patřit ničemu jinému než LYŽÍM, páč letos moc sněhu nebylo, a tak si tento nástroj zaslouží, abychom se právě dnes podívali na jeho původ.
Jelikož některá česká slova pocházejí z francouzštiny, mohl by si ten, kdo ji má rád, myslet, že i slovo lyže v ní má svůj původ. Ale takovej by se rychle splet!
Žádné francouzské "liége" ("korek") a myslet si při tom, že prapůvodní lyže byly z korku; nebo "lignes" ("linky") a domnívat se rádoby chytře, že se první lyže tak nazývaly proto, že za sebou nechávaly dvě dlouhatananánské čáry...
A nahlédnete-li do etymologie, setkáte se s tím, že "asi" slovo objevil nějakej Pepa Holeček "patrně" v ruském slově "lýzgať" = klouzati se. Přátelé, ani francouzština, ani ruština. Tudy cesta zkrátka nevede.
Nekoukejme zbytečně dalekohledem na vzdálené lesy a louky, když nám jelen stojí před chalupou! A proč bychom smetanu, která je hned na vrchu, lovili vespod? Je to více než jednoduché. Co dělají lyže při své činnosti, když jsou takříkajíc v akci? Ano, správně! Lízají sníh! Věřte nám, etomologům!
Ono je hezké bádat nad slovy, ale člověk musí být nejen intelektuál, ale i praktik (jinak je totálně k ničemu).
Někdy se stačí jen zamyslet, CO ta která věc vlastně DĚLÁ. Dobře, ale proč LYŽE, a né teda LÍŽE? Tak snad chápete, že se nemohlo říkat "Pepo! Pojď dneska na líže!" To by se pak mohlo říkat "pojď na skáče" (místo "pojď skákat") nebo "pojď na tanče" (místo "pojď tančit"). Taková různomluva nebyla onehdá povolena. Na druhou stranu se jako obdoba "skákat" a "tančit" nesmělo o lyžování říkat pojď "lízat". Protože co jako? Zmrzlinu?! Takhle to prostě nešlo.
Proto se muselo vyměnit Í za Y, aby byl konečně klid. Harrach byl spokojenej, Špindler taky, a od toho okamžiku se smělo směle říkat: "Pojďte lyžovat!"
A sníh na našich horách se mohl začít lízat jedna radost. Češi si prostě vždycky se vším poradili.
(My, etomologové, se zříkáme jakékoli odpovědnosti za následky související s uvedením našich vědeckých výstupů do praxe běžného života)