Celej den mělo bejt slunečno, a to by byla škoda trávit ho někde v nížinách. Bylo rozhodnuto - přejdu Ondřejník. Prosimvás, uznejte mi, že to byl přechod :D! Jako OK, přechod Beskyd, Šumavy, Fatry nebo Korsiky je sice úplně jinej level, ale kdy já budu mít k něčemu z toho příležitost? Tak aspoň jeden malej skromnej přechodek, přechodeček Ondřejníčku!

Něco vám ale řeknu: jakmile jsem vystoupala na vrchol, kde mě totálně dostaly místní výhledy, okamžitě jsem věděla, že tohle je tady v okolí první místo, na který se budu s velkou chutí vracet. Protože co na horách miluju nejvíc, jsou právě výhledy. A tady jsou navíc místy třistašedesátistupňový!

Ale pojďme na začátek...

Po hodinový jízdě vlakem směr Frýdlant nad Ostravicí (se dvěma rychlými přestupy) jsem začala start v Kunčicích pod Ondřejníkem. Mělo by se to tu ale jmenovat spíš "pod Skalkou", protože nejenže právě ta se tyčí nad Kunčicema, ale se svou výškou 964 m je o 74 m vyšší, než sám Ondřejník, jehož vrchol mě čeká až za několik hodin. Takže z Kunčic jdu po modrý a hned od vlaku vidím svůj první cíl: obří kopec Skalka, na kterým mám podle map stanout za dvě hodiny, přitom jsou to jen tři kiláky (asi ti teda došlo, jakej je to krpál).