>> Z BANÁTU DO BANÁTU <<
Cesta bukovými lesy a styl z kopce do kopce, z kopce do kopce :)
Tenhle výlet nebyl do české vesnice v Rumunsku (na to se určitě taky podívejte), nýbrž začínal kousek za Třincem v obci Košařiska, přičemž Banát je místní část obce, nebo možná jen souhrn několika domků, anebo jen jeden dům, kdoví...
Každopádně, jak se sluší na Beskydy, šlo se z parkoviště rovnou do pořádného prďáku. Totiž po modré, pak po zelené, zase po modré a zpátky po žluté s napojením na první modrou. Obešli jsme tak vrch Ostrý (1044 m) z východní strany.
Mapa trasy a pohled na vrch Ostrý
Zatímco počáteční modrá je do kopce, zelená už je pohodovka, která se ke konci svažuje a po další modré se jde dlouho jen z kopce krásnými bukovými lesy. Předposlední žlutá vám zase rychle připomene, že do Beskyd se nechodí na "procházku" a pokud se zrovna nacházíte v životní etapě, kdy si chcete výrazně zlepšit kondici, budete jim za to v tomto úseku líbat ruce (totiž hlínu). Pokud tenhle úsek přežijete, ocitnete se na stupni vítězů, totiž na rozcestí pod Kykulou, a pak už jen zvesela po modré zpět k parkovišti.
>> Z NÝDKU DO NÝDKU <<
K takovým výhledům jsme se opět museli vydrápat po strmé trase
Ten samý víkend jsme se vydali na protější stranu Beskyd, která nám přišla o trochu malebnější, než ta západní (nalevo od Třince). Cílem bylo dojít na Čantoryji a zpět. Samozřejmě okruh, protože se nikdy nevracíme stejnou cestou zpátky.
Mapa: Po červené a žluté je to neustále vzhůru, červená pohoda po hřebeni a zelená... no, jak to říct: místy suťová bobová dráha :D. Ale ani jednou mi noha nesklouzla. Navíc hůlky to vždycky jistí!
Já si krok za krokem pořizuji na "užnenejmladší" kolena pořádnou outdoorovou výbavu, kterou mě baví na výletech "testovat". Tady jsem si vystačila se 175 gramážovým tenkým merino svetříkem do kopce a bavilo mě, že ač na vrcholu spocená, svetr nestudil. Na hřebeni to fičelo, byla zima, a to zase bohatě vystačila ultralehká péřovka vážící pouhých 250 g. Teplá minisukně přes zadek ovšem byla nutnost. Jistota je jistota.
Výhled na "protější" Beskydy (přes třinecké údolí) a na v dáli se tyčící ostré vrcholy Fatry a Tater, což bylo okem lidským krásně vidět, ovšem okem mobilu vůbec. Výstup na rozhlednu Čantoryji.
Pohled z rozhledny na Ustroň, malá sváča a hurá dále po hřebeni...
No jo, ale to by nebylo, abychom nezabloudili. Na mapce výše je označení místa "mechových břehů" na trase, která nás zachránila, neb byla návratovou zkratkou z červené, která by nás jinak zavedla dál do Polska. My jsme však po červené měli zahnout hned u rozhledny na českou stranu. Ovšem na této polské zkratce (nikoli turistické, takže plné bahna a vymletých zatopených kolejí po těžké technice) se nám za odměnu ukázaly krásné mohutné břehy zarostlé mechem:
A to je pro tentokrát z Beskyd vše :).
Tak ahóóój a Beskydům a všem turistům ZDAR!