Ještě to není měsíc od mýho posledního článku, takže to se mnou zatím není tak zlý. Čoveče, ale kolikrát mě napadne "o tom by bylo fajn napsat", nicméně jakobych na to neměla energii. Zvláštní. Anebo taky ne. Od Novýho roku se víc zaměřuju na svoji tělesnou schránku, což se týká hlavně sportu, a zatím se mi až na pár výjimek daří dodržovat mnou stanovenej týdenní harmonogram. Mezi takový výjimky patří třeba momentální ke konci se chýlící jarňáky, který jsem s Ju vesele zahájila páteční návštěvou naší oblíbený polský restaurace. No a v sobotu horečka. A už potřetí za dva měsíce rýma a kašel. A táhne se to doteď. Horečka vylítla za ten tejden asi jen 3 x, ale do toho navíc střídavě bolest uší, 1 x návštěva lékaře, kdy od včera mu kapu do ucha. Ještěže jsem neobjednávala žádnou dovču, jak jsem původně chtěla. Vlastně COKOLI nejde moc plánovat... I náhradní termín vyndání PEGU a portu se musel zrušit.

Ale doufám, že s blížícím se jarem budou odcházet i tyhle hnusný nemoce. Byť teda Ju láduju od září všemožnýma vitamínama, tu chemkou oslabenou imunitu prostě "neopiješ rohlíkem". Ale zase při momentální chřipkový epidemii se není co divit. Nicméně, to je pořád dokola iks věcí, na který furt musíš myslet, páč synek to má na háku: neustále vysmrkávat ten svinčík; stříkat sprej do nosu; průběžně mazat vyschlý (mnohdy až do krve) rty; 3 x denně mukoš (Mucosolvan); ustavičně pít atd. Ale to zná každá máma. Jo a ještě nám přibyla plíseň na palci u nohy, takže to se musí taky 3 x denně pořešit. No a ty ušiska, to už jsem říkala. Přijít tohle v listopadu, to by mě v tehdejším rozpoložení asi semlelo. Teď to celkem dávám, i když pohled na pokaždý zemdlenýho Ju mi vždycky připomene to nejhorší. Nicméně se to snažím hned zahnat.

Za všechno totiž může ten hnusnej proradnej skřet!

"Už mi zase po těle běhá ten skřítek s lopatičkou," říká Ju dneska večer u stolu. "Furt mi někde běhá po těle a dloube. teď zrovna ho mám v ruce. Podle mě tam někde uvnitř má místnost, kde odpočívá a nabirá sílu. A když jsem nemocnej, tak začne otravovat!"

Ono, když na svým těle začneš zažívat úplně něco novýho (a nemusí to bejt jen zlá věc) a padáš do dosud nepoznaných stavů, máš prostě tendenci to k něčemu přirovnat. Jinak to popíše dospělák a jinak dítě. No a tehdy se na dětský brněnský onkologii "zrodil" před rokem skřítek. Už jsem ale o něm několik měsíců neslyšela. Až zase dneska po dlouhý době. Zřejmě to souvisí s celkovou tělesnou slabostí a bolestí těla. Dost možná je to bolest trochu jiná, než jakou Ju prožíval kdykoli před nemocí. Nebo ji jen jinak vnímá. Nemoc člověku každopádně změní myšlení. Jak loni v létě řekl Ju u řeky. On na vozíku, já na lavičce.

Já: "Tak mě napadlo: Je něco, co tě ta nemoc naučila?"

Ju téměř obratem: "Víc nad vším přemejšlet."

Asi tak :).