Když vezmu v potaz, čím jsme za letošní rok prošli, tak si přeju udělat velkej skok do dalšího roku a všechno starý, hnusný, zlý a smutný nechat úplně daleko, kdesi na pozadí myšlenek. Když vezmu v potaz každodenní realitu, je vstup do dalšího roku jen rutinním otočením dalšího listu v knize života. Když vezmu v potaz můj celkovej vnitřní stav, mám pocit, že jsem se k dnešnímu dni jen taktak doplazila. Přesto začínám toužit po nových věcech. Zvládli jsme spolu s Ju první rodinnej poléčbovej vejlet s nádherným výhledem na Beskydy a taky jsem byla s mužským prvně ve fitku.

Beskyde, Beskyde...

Obojí ve mně probudilo touhu jít v těhlech šlépějích dál, protože obojí v sobě náramně propojuje péči o duši i tělo, a to si vedle duchovní péče chci dát jako prioritu na následující rok. Postupně si znovu uvědomuju - a hlavně i pociťuju - že se musím začít věnovat sobě, zaměřit se na svý vlastní celkový zotavení a najít si v tom nějakej řád. Jinak mám tendenci upadat do depresivních myšlenek. Je fajn vědět přesně, co potřebuješ. Ale není jednoduchý to začít realizovat a už vůbec v tom dlouhodobě vytrvat. A není to o novoročním předsevzetí. Ono to prostě tak nějak časově s tím koncem starýho a začátkem novýho roku vychází. No a pak je tu Bůh, kterej ti vždycky z nebe přichystá nějaký to překvápko. Tak jen doufám a pořád pevně věřim, že už to nebude nějakej zabijáckej shluk buněk v těle, ale když už, tak naopak shluk jakýchkoli životadárných úžasných událostí na cestách i necestách. Prostě tak, jak jsem zažila pád do temných hlubin, tak bych si strašně moc přála vyletět prozměnu někam do světelných výšin. Jo, myslim, že to pro mě Bůh bude "muset" udělat. Potřebuju novou šťávu. Dobít baterky. Doplnit energii...

"Bože, přeju si letos zažít něco šílenýho (skvělýho!), euforickýho... Tak to prosím zařiď. Amen."

Přeju Vám všem do dalšího roku... co vlastně? Třeba radost a vděčnost v srdci. To jsou hodně jednoduchý, ale strašně důležitý věci.

♡♡♡