Je dost možný, že takovej nadpis jsem už v minulosti použila, ale abych to zjistila, musela bych se brodit množstvím starých příspěvků, a to dělat nehodlám. Nakonec, je to fuk (třeba to předtím bylo Teď a tady :D). Protože nejen některý nadpisy, ale i delší věty, kratší věty nebo i jen slova, by si člověk mohl připomínat častěji...

O prodlouženým víkendu jsme navštívili Liberec, naše rodný město, a krom toho, že jsme si s mužským mohli dovolit jen ve dvou vyrazit do Jizerek (páč babi s dědou hlídali) a po víc než 20 letech si projít oblíbenou trasu, tak jsem to využila i k různým setkáním mimo příbuzný. Byl to maraton, ze kterýho se až teď trochu zberchávám, ale nesmírně jsem si to užila. Totiž, když se vidíte po iks letech se starýma známýma, tak to je prostě VŽDYCKY radost. Máte si toho spoustu co říct, pořád se mluví, jste na sebe děsně milí a přátelští a v jenom kuse se usmíváte Když jsem šla na spicha s kamarádkou po skoro 17 letech, pocit jak když jdeš na 1. rande :D. Byla jsem plná energie, radosti, úsměvy a objetí jsem rozdávala na všechny strany, byla to euforie. A doma se zase do půlnoci povídalo s příbuznýma. Prostě totálně rozjetej vlak. Pak nebuďte další tři dny kaput!

Někteří ze starých známých hned zkraje říkali, jakou mají radost z dobrých zpráv o Ju (páč čtou furt můj blog) a někteří říkali věty typu To je skvělý, jak jste to zvládli; jak to dáváte; jste úžasní... a já nevím, co všechno. Jako kdyby skončil sportovní zápas a teď vám někdo gratuloval. Nebo divadelní představení a teď vám publikum tleskalo. Je pravda, že už během léčby jsem si místy připadala jak herec na pódiu. Jakoby si Bůh řekl: "Ták a teď si zahrajeme takovou hru, něco dramatickýho, těch sladkých příběhů už bylo dost a je to nuda, chce to něco drsnýho."

"Ale koho vyberem do hlavní role?" ptá se jeden z andělů.

"Tak to je jasný," odpovídá hned Bůh. "Kymlovic Téru, přece. Ta o tom všem bude psát, takže budeme mít spoustu diváků a prostě bude to mazec."

Takže takhle nějak v nadsázce :D.

Střih. Včera jsem šla natrhat pár větviček na aranžmá pro Kurzy Alfa, co budou teď u nás ve sboru. Šla jsem cestou přesně jako loni v září za tím stejným účelem, a tehdy už Ju začalo pozvolna být zle. A tehdy jsem na tý cestě byla docela vystrašená, se staženým žaludkem z toho, co se bude dít. A včera mi došlo, že teď začíná období, který pro mě loni bylo jedno z nejhorších v životě. Z tý cesty jsem se chtěla co nejdřív vrátit domů. Je hezká. Ale připomíná mi trápení.

Proto chci hledat nový cesty...

Střih. Jedna starší paní z našeho sboru mi po celou dobu nemoci Ju až doteď posílá každý den biblický verše. A víte, co mi přišlo včera?

"Nevzpomínejte na věci minulé, o starých neuvažujte! Hle, já činím novou věc, a klíčí právě teď – vy to nevíte?"

(Izajáš 43)

Bůh mě prostě vždycky povzbudí.

Tady a teď. O to jediný jde. Minulost je za tebou a budoucnost je plná tajemství. Ale TADY A TEĎ je třeba reálně žít.

Vůbec nejsme "úžasní", že jsme to všechno "zvládli". Prostě jsme se drželi Božích zaslíbení, co to jen šlo. Je to jediná jistá věc. Protože - kdoví, co hroznýho tě v životě zase potká? A proto je důležitý žít v radosti TADY A TEĎ.

A i se těšit na ZÍTRA.