Tady je ta první klapka.

(Školní) rok se s rokem sešel, podali si ruce, pozdravili se, jeden se zeptal druhýho Tak co, jak bylo? Dobrý, říká ten druhej a Na, tady máš to jakž takž zdravý dítě, tak snad to napodruhý už vyjde a plácli si na dvorku Masaryčky a Ju, coby VIP žáček, nastoupil s asistentkou do výtahu a odjel někam až pod střechu...

Včera ráno byl krapet vnitřní stresík.

"I oči mi ve výtahu zvlhly, ale zadržel jsem to," svěří se večer, ale tak první den je První den, a to se to v tobě mele pátý přes devátý. Hlavní je se vyzvracet ještě doma, do školy dojít pěšmo a tam pobejt aspoň ty dvě hoďky, a to jde zatim jak po másle. Dneska byla dokonce challenge nýst (úspěšně!) půlku cesty těžkej školní batoh, no tomu říkám každodenní posuny, tak uvidíme, co přinese zejtřek. Jistý je, že hezký počasí! A to teda chválim, páč většinou je začátek září těžká meteorologická deprese, jakoby nestačilo, že ji má kolikrát nadpoloviční většina příchozích do tříd. Ale teď se na nás bude slunéčko nějakou dobu každej den usmívat a jak známo - s úsměvem jde všecko líp.

A já musim říct, že jsem se začala na tu školu i těšit. Včera k večeru to dokonce řekl i Ju. Sice toho budem dělat víc doma než ve škole, ale ta ZMĚNA. Ta změna je na tom super. Věřim, že bude silným motorem (už jen ten kolektiv děcek) k tomu, aby Ju posouval svý hranice, a tak se zanedlouho dostal do bodu, ze kterýho loni letěl po hlavě dolů. A že z toho bodu udělá krok k dalšímu bodu a k dalšímu a k dalšímu a

k dalšímu a k

dalšímu a k

dalšímu

a...

Říkali, že bude dík kolektivu častějc nemocnej, ale no tak se zase vyléčí a pojede se dál.

Aspoň takhle nějak si to teda představuju.

Tak čaaaau a zvládněte všechny ty počáteční zářijový starosti! Víte, co na to pomáhá? Rychle si plánovat zase něco pěknýho. Já si třeba plánuju, že se vydám někam na trek. I když teda vůbec nevim, jestli to čas a počasí dovolej (to je někdy pech, tahle sourozenecká dvojka!). Ale třeba se nějaký to okýnko najde...

Aspoň takhle nějak si to teda představuju!