Slíbila jsem, že napíšu ještě dvě věci. Jak jsem se snažila připravit na sólo spaní v lese a co jsem měla jako začátečník s sebou.
SÓLO SPANÍ V LESE
Proč jsem šla sama, jsem už tak nějak zmínila: prostě jsem CHTĚLA jít sama. Jdeš si svým tempem (nikoho neotravuje, že se ikskrát zastavíš na borůvkách :-P), neřešíš běžný problémy, ale hlavně jsem chtěla udělat něco mimořádnýho, co jsem nikdy předtím neudělala. Během léčby Ju, když jsem párkrát cítila obrovskej přetlak - mě napadlo, že bych - i když to nesnáším - sedla na horskou dráhu, vyskočila s padákem z letadla, anebo se nejlíp prolítla tryskáčem, což je moje letitý přání. Zkrátka udělat něco, co by bylo totálně antistresový (i když se na počátku toho všeho bojíš) a po čem přichází ten moment euforie z překonání. Navíc tohle je super v tom, že jsi venku na čerstvým vzduchu a k tomu spoustu pohybu, kterej mi strašně za ten rok chybí.
A teď k samotnýmu překonání strachu spát SAMA (chlapů se to týkat nejspíš nebude) venku. Já jsem člověk, kterej cokoli ho napadne, začne si o tom vyhledávat informace. Takže i o takový věci jako spaní o samotě na treku. Mně pomohly videa od žen, který chodí samy na trek už dlouho, a to nejen po Čechách. Stačí zadat na youtube. Šla bych nejspíš i bez těch videí, ale záměrně jsem si chtěla dodat odvahu a hlavně se inspirovat. Malá ochutnávka z youtube:
A pak taky stojí za to si najít videa o tom, jak se sbalit na trek a o systému v batohu...
I tak musím říct, že jsem se několik dní před trekem každý ráno budila s obavou a představou, jak já to v tom lese sama zvládnu...
Velkou inspirací mi je fb skupina Stezka Českem, do který jsem se přihlásila. Jde i o supr projekt s podrobným itinerářem jednotlivých úseků. Díky ní a jedný holčině jsem si vlastně vybrala právě Rychlebské hory a taky jsem zjistila, že na sólo treky chodí víc ženský než chlapi. Ve skupině na to byl dokonce samostatnej příspěvek od týpka, co se nad tím podivoval a ženský se tam vesměs shodovaly v tom, že pořád v životě něco řeší (chlapi víc házej věci za hlavu), a tak si o to víc potřebujou vyčistit hlavu a bejt samy. Zvlášť ženy matky. Proto, když se mě ráno ptala jedna ze spolutábornic, co že jsem se vlastně vydala sama na trek, řekla jsem popravdě, že hlavně nemoc syna...
CO JSEM S SEBOU MĚLA NA TREK
Tady mi opět byly zdrojem internetový články, youtube, praktický zkušenosti kamarádky a z toho jsem si tak nějak poskládala svoji začátečnickou výbavu. Ale pozor - tady jde i o prachy. Pokud bych to chtěla mít jó na pohodu a luxusní, musela bych do toho investovat spoustu tisíc. To je pro začátečníka naprosto zbytečný. Je pravda, že batoh Head ze Sportisima nepatří zrovna mezi nejpohodlnější, ale fakt jsem si nechtěla kupovat Osprey, abych po návratu zjistila, že už nikdy nikam nepůjdu. Místo vychvalovaných bot Altra Lone Peak 7 jsem si v Těšíně koupila o třičtvrtě čísla větší Solomon Supercross, ve kterých se mi šlo taky skvěle. A místo spacáku Cumulus jsem si koupila obyč Crossroad, ale jak jsem se dočetla, v létě se vyspíš v podstatě v čemkoliv.
Napoprvý je prostě ze všeho nejdůležitější VYRAZIT. A je celkem jedno s čím. Jde o to si vyzkoušet, jestli tě to baví. Dokonce si myslím, že je v pohodě narvat si bágl čímkoli, co tě jen napadne, že budeš potřebovat, protože jedině tak zjistíš, co potřebovat nebudeš a příště si toho vezmeš o dost míň. Takže mi nevadilo, že jsem měla věci, který jsem nevyužila, nebo věci zbytečně těžký, aspoň jsem si vyzkoušela táhnout 13 kilo a zjistila, co bylo pravdu užitečný. Ty bolavý ramena mi za to stály. A teď fotky. Něco z toho bylo fajn, něco zbytečnost a něco drobná vychytávka:
Tarp Rock empire, 290x290cm. Stačil bohatě, vodní sloupec 4000, ale nevím, jaký by to bylo v silným dešti. Pak klasika nerez ešus. Zbytečně velkej a těžkej, na příště si pořídím titanovej 400 ml hrnek. Lžíce super, dokonce s ostrou vychytávkou na konci hodící se na ledasco (na co přesně zatím nevím :-D)