Poslední dny vedu jednodušší život. Vstávám ve 4 a krmim o sto šest. Buď bez obav, do další dávky okolo sedmý to zase zalomim. Pak už teda ne...

Jde o můj dlouho plánovanej záměr, aby Ju začal zase přibírat. Víš přece, že se váha nechtěla z tý osmadvacítky hnout. No, tak teď už se zase hejbe. Dneska: 28,9. Od čtvrtka, kdy jsem s tím znovu začala.

Můj nutriční plán je nechat to vyšplhat na 30 kg a pak se zase nenápadně pozvolna vrátit k obvyklým pěti dávkám za den (i když před touhle chemkou už to byly ke konci jen 3, páč Ju už 2 x denně něco snědl, jenže nám to zase nabourala chemka, takže teď stejně nemá chuť na nic).

Proč nenápadně a pozvolna? Protože metabolismus. Vim o tom svý ze svý hubnoucí éry a myslím si, že je jedno, jestli má jít váha dolů nebo nahoru: metabolismu prostě musíš po jistý době uštědřit šok, a pak zas dělat, jakoby nic.

Aby se vzpamatoval, pohnul se z místa, ale zároveň jsi ho přehnaně nepřetížil.

Takže poslední dny vedu jednodušší život. Vstávám ve 4 a krmim o sto šest. A pak krmim po 3 hodinách někdy až do půlnoci.

A protože stereotyp mě zabíjí, vrhla jsem se alespoň na domácí učení anglickýho a ruskýho jazyka. K prvnímu sleduju zahraniční dokumenty s anglickejma titulkama, který furt stopuju (takže kontext zatim trochu pokulhává), abych si do sešitu zapisovala nový slova a k druhýmu jsem si stáhla appku. Protože když už člověk umí azbuku, tak proč to nevyužít.

Moje ségruš kdysi řekla: "Obdivuju tvoji všestrannost," poté, co jsem ji při jedný návštěvě říkala, jaký kusy nábytku jsem si zrenovovala. "Prosimtě!" já na to. "To Já obdivuju jednak tvoji pracovitost a taky to, že si to autem vesele štráduješ po celý republice." Páč já se v Písku (kde je všechno při ruce) rozcapila, roky řídit nemusela a dopadlo to tak, že za volant se už s našim dlouhým autem bojim. Kdežto jí je jedno, kam jede, kdy jede (možná i v čem jede, nevim), a jestli na ní někdo troubí.

Faktem ale je, že styl mýho života mě určitý všestrannosti naučil. Když se pořád stěhuješ, a navíc se učíš šetřit, nutí tě to hledat nový a nový způsoby, jak žít tak (práce, domov), aby tvůj život fungoval. A když chceš i přes omezený možnosti mít útulnej domov, tak jak si ho teda zařídit. A tak se v podstatě pořád něco učíš...

To můžeš samozřejmě i tehdy, když žiješ pořád na jednom místě, máš stejnou práci a kolem sebe stejný lidi. Ale proto, abys nezakrněl, musíš možná vyvíjet mnohem větší úsilí (což zase obdivuju já). Kdežto já jsem pokaždý jakoby hozená do nový vody a Plav! takže mi nic jinýho vlastně nezbejvá. A až v tý vodě pokaždý zjisťuju, jakou má teplotu, hloubku, jaký jsou v ní proudy a víry. A tomu všemu se jednak musíš přizpůsobit, aby ses udržel na hladině, ale jednak taky udržet si v každý další nový vodě svůj danej směr, kterým ses v životě rozhodnul plavat, tj. svý zásady, svý priority, svý všechno.

No, někdy z toho "všechna" musíš semtam odhodit přebytečnej náklad, ale to je zase jiný story.

A tak někdy je na přežití důležitý učit se něco novýho (RJ), nebo něco starýho oživit (AJ). I když ti to vydrží třeba jen na chvíli, i když to třeba nemá žádnej hlubší význam než ten, abys měl hlavu nad hladinou a mohl vůbec dejchat a prostě měl pocit, že nejenom plaveš, ale že taky ŽIJEŠ.