Takhle jednoduše. Prostě jsme unavený. Oba dva s mužským. Myslím, že hlavně proto, že jsme těsně před cílovou rovinkou. Ta bude někdy začátkem července. A jak víš, že se blíží konec... znáš to. Takže nemusím nic vysvětlovat. Já jsem teda unavená poslední dva týdny i tím, že neustále myslím na Ju výživu, pitnej režim, pohyb (doma i venku) atd. Stává se, že pro jedno zapomínám na druhý a pro druhý na třetí. A pak si taky chceš odpočinout, vyspat se, objednat a sestavit IKEU a plno jiných věcí. Páč domov se prostě nestihl zařídit. Dneska mi navíc z IKEY poslali úplně jinej kus, takže nasledná reklamace. Tak jsem se tak vytočila (páč si nemůžu dneska sestavit komodu, na což jsem se těšila), že jsem posléze musela jít do sebe a říct si Holka, zklidni se. Nejde o život a kdokoli kdekoli na světě se prostě může s čímkoli splést. Tak ještě že jsem si včera v Polsku nakoupila ty čokošky...

Ju má dneškem 27,9 kg!! No není to větší důvod k radosti než nová komoda? Jasně, že jo. I tak jsou ale dny, kdy mě vytočí i maličkost. Únava a nervozita jdou u mě vždycky ruku v ruce.

Včera jsem se domlouvala se školou. Jsem vděčná, že jsou velice ochotný, vstřícný a několikrát jsem byla do sluchátka ujištěná, že "Vám ve všem vyjdeme vstříc tak, aby to pro chlapce i pro vás bylo co možná nejpohodlnější, paní Kymlová."

Bude totiž od školy zapotřebí flexibilita, kdy Ju bude chodit do třídy jeden den třeba na hodinu, jindy na dvě a jindy vůbec. Nikdo totiž neví, jak na tom bude. Takže větší část učiva nás čeká z domova. Dají ho do třídy, která je v místě, kde mají výtah. To mě fakt potěšilo. Páč to byla jedna z obav. Je to totiž stará škola se spoustou schodů. A ve třídě bude i asistentka, což je další velký plus. O to víc jsem ráda, že jsme ho dali do školy, která je hned u baráku.

Počítám s tím, že v červenci po bloku B skončíme napotřetí minimálně na týden zase v Ostravě a nevím, jak srpen, ale to budou možná nějaký pochemoterapeutický vyšetření. Zatím nevím. No a od září zase škola. Jako moc ráda bych v létě zažila nějakej delší odpočinek, ale to je v tuhle chvíli otevřená věc. Uvidíme, jestli se to podaří teď v červnu na pár dní jako minule. Jenže v tyhle dny i představa někam jezdit mi připadá únavná, tak se prostě uvidí. Pro pánajána ale hlavně, aby bylo s Ju všechno v cajku a na odpočinek si prostě budeme muset ještě počkat. To já si jen tak pofňukávám...

Víc toho teď asi nenapíšu. Je to zkrátka teď celý únavný a podle toho nejspíš vypadá i tenhle text.

Začala jsem víc pít zelený čaje, páč kafe je na nic, co se týká dopingu. Potřebuju víc energie. Teď mi chybí a dost mi to vadí. Snad se to časem zlepší.

V neděli jsem ale byla podruhý od října ve sboru, a to bylo moc fajn.

Děkujeme strašně moc za modlitby. A obdivuju každýho, kdo v nich od začátku až doteď pokračujete.

Víš, jaká je už 8 měsíců moje občasná modlitba, když jsem unavená?

"Bože, vyslyš modlitby všech spravedlivých a upřímných, kteří se za nás modlí. A každýmu z nich požehnej."

AMEN.