Ve čtvrtek jsme se vrátili z Brna, kde všechno proběhlo dle plánu. S sebou domů jsme dostali roztok na preventivní výplach pusy kvůli možnému poškození sliznic v důsledku chemky, jak jsem o tom už psala. Ale bez bolest tlumícího mezokainu, protože Ju prozatím pusa nebolela. Ale hned včera začala. Takže jsem psala naší dětské sestřičce o recept mezokainu, abych ho mohla smíchat s roztokem. Místo receptu mi ho odpoledne rovnou přivezla domů. Ukazuje se, že ačkoli jsme našli doktorku "až" v Třinci, její sestřička bydlí kousek od nás, což je možná větší výhoda, navíc, když je tolik ochotná. Před naším vchodem si jednou za čas předáváme i kopie lékařských zpráv, abychom s tím nemuseli do Třince.

Ju se opět v důsledku podaných léků změnili chutě, takže ráno místo obvyklých vloček v mléce jí banán a vypije si kakao. Aspoň, že tak. Taky na JIPce začal ve velkém pít ta malá krabicová mlíčka, tak máme nějaký zdroj bílkovin (i když spíš sacharidů, ale i to je plus) navíc.

Dneska už ho pusa nebolí. Po tomhle béčkovým bloku to tak bylo i poprvé, že ho pár dnů bolela pusa. Tak snad to bude ok.

Od dalšího čtvrtého bloku nás tentokrát dělí jenom 3 týdny (pokud bude vše ok). Jenže po tom prvním béčku, jak víte, jsme skončili na dva týdny v ostravské nemocnici. Ale člověk už je zkušenější, takže v případě horečky (od 38°C) budeme volat opravdu IHNED (já pro sichr už od 37,9), protože čekání do druhého dne už může být vysoce rizikové, jak jsme si to mohli "vyzkoušet". A jako vždycky, musíme hlavně teď v počátku (a následně v době neutropenie - poklesu bílých krvinek) dodržovat zvýšená hygienická opatření, což doma zahrnuje především důkladné mytí a desinfekci rukou.

CO NÁS MIMO TO ČEKÁ

Ve středu musíme znovu do Brna, kdy má Ju objednanou kontrolní magnetickou rezonanci. A to proto, aby se zjistilo, jestli je v hlavě vše vpořádku, zda nádor opět nebují. V opačném případě by museli navýšit dávky chemoterapie, aby se nádorové buňky zničily. Je proto dobře, že se tělo pravidelně kontroluje. My ale doufáme a věříme, že to bude ok. To je nepsanou "povinností" všech rodičů. Nač se předem stresovat? Zatím ve stresu nejsem. Zatím se držím Ježíšova:

“Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Dnešek má dost svého trápení.“

Jak dobře znám spousty takových "dnešků"! Ale díky Bohu nám je poslední dobou dopřáno prožívat i každodenní radosti♡.

Včera jsme se s Ju vydali tradičně na dopolední prochajdu k řece, kde se to za poslední dny nádherně zazelenalo!

Vypadá to, že ty nejhorší chvíle jsme prožili v pochmurném podzimu, za následného doprovodu ledové zimy a temných krátkých dnů. A teď, kdy je radost slyšet ptačí zpěv a kochat se všudypřítomnou zelení a rašícími květy, i my můžeme zažívat více dnů odpočinku k načerpání sil.

A tak nám Bůh dopřává paralelní splynutí s přírodou, kterou tolik milujeme.

Děkujeme za vytrvalé modlitby!!!

♡♡♡

Kolem Olše a s Ju náš oblíbený park "sikorák" s jezírkem