Babia góra (Babí hora) s bílou čapkou
Přesně tak. Do Szczyrku jsme přijeli a zase zpátky odjedem. Už zejtra. A zejtra rovnou do Brna. Páč od úterka zase chemka...
Padám na kolena a děkuju Bohu, že to všechno vyšlo. Prosimvás, dyť hlásili i hnusně a vono bylo pěkně!!!
Hned vod začátku jsem byla smířená (copak "smířená"! Já s ničim jiným nepočítala!), že budu hledět na zdejší krásy hlavně z vokna a že se maximálně krapet projdu vokolo hausu, dám každej večer sauničku a vínko a... A EJHLE! Byli jsme hned na třech vejletech, a ještě za hezkýho počasí. Přitom ŘÍKALI - nekecám - že bude zima a bude lejt.
Ale jako na každý správný dovče, tak i na týhle jsem chytla hysterák. Páč dneska Ju a (ne)jídlo... Takže poslední den chmury, nervy a depka. K tomu přispěl i článek o podvýživě během léčby rakoviny jakožto dvacetiprocentní příčině úmrtí...
Takže jsem se musela vrátit ke starým dobrým zlatým textům, co mi kdo psal před pár měsícema o tom, jak se nemám nechat srazit a spoutat strachem, ale věřit, že všechno dobře dopadne. Vim, že se vám líp čte, jak je všecko super. Ale chci tím říct to, že na krásný dovolený, kdy najednou z jedný strany prožíváš silný pozitivum a euforii, se na tebe z jiný strany, jakoby spoza temnýho rohu, sápou na krk něčí odporný pařáty; lepkavej sliz ze Zlýho světa, co tě chce připravit o radost. A že je to možná "normální". Zvlášť, když se to hezký chýlí ke konci. Věřim, že to dost z Vás zná. A kdo nezná, zbytečný vysvětlovat.
Trochu pomohlo, když jsem řekla Ju, že musí prostě jíst nebo že umře. Je to hnusný, ale je to pravda! Všude říkaj a píšou, jak je výživa během týhle drastický léčby zásadní... No pak mi snědl i to, co by jinak nesněd.
Takže zhasnout, kleknout, vypít víno, přečíst Boží slovo, povzbudivý texty a musí se jít dál.
Boj ještě není u konce.
Ale díky Bohu za tu krásnou požehnanou přestávku!
PS: Dneska vyrazili na trip jen mužskej a Jo. Zase na Skrzyczne. Jen tentokrát po zelený. A z cesty po hřebeni mi poslali tenhle krásnej výhled na Babí horu. Na horu, která na mě zatím trpělivě čeká...
Jinak zejtra a popozejtří maj Poláci ňáký svý (asi významný) svátky. Takže, kdo neslaví, jakoby nežil.
Ale já piju to víno, takže slavim. A tim pádem ŽIJU.
Tak čaaaau a užijte si zítřejší den volna!