Prostě jsme to udělali. Využili moment nadechnutí, vystavili se paprsku světla, otevřeli dveře příležitosti a nečekali až na Někdy. Prostě jsme odjeli.

Ta myšlenka mě nejdřív zlehka šimrala už před pár týdny, když se Ju krev začala regenerovat. Jasně, že největší potřebu a touhu odjet jsem měla já. Jenže, co když se zase něco podělá? Neodvažovala jsem se proto objednávat cokoliv dřív, než 5 dnů před odjezdem, abysme nepřišli nejen o prachy, ale i o ubytko. Protože, co kdyby horečka, kašel atd. a my museli do nemocnice?

Několik dnů, určitě přes tejden, jsem ležela v Airbnb a hledala to nejideálnější místo k odpočinku. Jenže moje oblíbený ubytka mezitím z Airbnb pomalu mizely (nechápu - to v dubnu jezdí tolik lidí na dovolenou?).

Pak už jsem z toho byla otrávená. Chtěla jsem pryč, ale bála se riskovat. Nemohla jsem se vůbec rozhodnout.

Jenže pak se začali těšit i ostatní členové rodiny a Ju nejvíc. Ale dovolenou u nás neorganizuje nikdo jinej než já. Vždycky.

Toužila jsem po něčem, co by se blížilo dokonalosti (vana, vířivka, sauna, výhled, hory). Ale zkrátka nešlo sehnat all in one. Nechtěli jsme totiž zas moc daleko. Jenom se tak sbalit, kousek popojet, uvelebit se a odpočívat.

Nakonec jsem se musela rychle rozhodnout...

V bytě si užíváme soukromou IR saunu ;-)

...A myslím, že se to povedlo. Je tu hezky. Je tu teplo. Je tu sauna. Je tu krásnej výhled. Máme s sebou vozík. Ale já si možná poprvé na dovolený vystačím s tím, co je tady uvnitř. Jasně, vydáme se taky ven. Ale s Ju to na žádný dlouhý trasy nebude. S tím se počítá. Každej si tu prostě najdeme to svý. Jako vždycky.

A jako vždycky jsme se stihli rafnout.

Tentokrát ohledně důležitosti správný pozice při fotografování :-D.

Fotku pořizoval starší Jo a bylo třeba ji značně oříznout :-D

Takže jsme tu spolu! Všichni 4. Po roce a po tom všem zase konečně pohromadě. A Ju je v pohodě.

Díky Bohu♡

Díky Vám všem za modlitby♡♡