Kavárna AVION

Toho času pro sebe se snažím poslední týdny urvat co nejvíc. To dá rozum, když pořád lítáš po nemocnicích a nikdy nevíš, kdy v ní zase skončíš. Hele i proto jsem si konečně pořídila růžovej kufřík spešl na kosmetiku. Abych ji měla pěkně na jednom místě a neměla ji rozfrcanou po několika taštičkách. Páč když bydlíš na dvou místech (Těšín - Brno), potřebuješ toho mít víc než normálně.

Kufřík připravenej do akce...

Jakmile jsem si ale pořídila růžovej kufřík, našla jsem symbolicky ty ztracený klíče od bytu, takže kufřík teď odpočívá napěchovanej vším životně důležitým na stolku, připravenej kdykoliv vyrazit do akce. Nejvíc tomu věří můj mužskej, že je to s těma klíčema jistojistý znamení a že od tý chvíle už budu doma víc než v nemocnici. Taky, že mu koukalo z očí zoufalství a z úst vyletělo jak z kulometu "To si děláš srandu!" když jsem po pár dnech klíče zase chvíli nemohla najít...

Já v to spíš doufám. Ale jakej je v tom rozdíl? Žádnej. Faktem je, že jsme doma už 13 dní, a to už tu dlouho nebylo. Minulou sobotu to byl úplnej svátek. To když jsme s mužským byli sami(!!!) v kavárně. A nejen to, dokonce jsme doma SPOLEČNĚ poobědvali. Úplný druhý Vánoce.

Ju sice začal tu a tam po těch jednorázových injekcích v Ostravě zvracet, ale proti tomu, co bylo dřív, je to zatím pohoda.

S mužským zase chvíli spolu...

A já je do tý Ostravy posílám už beze mě. Jako třeba dneska. Namísto toho si užívám čas pro sebe. Právě teď. Kdy jsem na cestě do polskýho mega sekáče. A jak jsem tak šla, říkám si, proč si sama nezajít i na kafindo? A tak jsem to zapíchla hned na hranicích. NOIVA, AVION. Každej tomu říká jinak, má to totiž zajímavou historii...

Dopila jsem, dojedla a je čas vydat se přes hranice dál...

Tak čaaaau a mějte pěknej pon(e)dělní start!