Před pár dny jsme dostali hromadu hovězího masa. Srdce plesalo, mrazák praskal ve švech a mysl nabobtnávala kuchařskou fantazií.

Když tu se náhle ozvalo: "Já chci konečně tu svíčkovou!!"

Na opodál hledící bledý tvářičce už skoro bez obočí zářily očka, ještě donedávna bohatě obklopený hustýma řasama, že nejedna ženská záviděla, jak dvě žárovičky.

Cože?! Svíčkovou?!

A hlavou mi jedna přes druhou, jak děcka utržený ze řetězu, skákaly představy o suchým gumovým nejedlým mase, omáčce bez chuti a nejmíň čtyřhodinovým hororovým pozvolným pečení v troubě, při kterým se poslední dvě hodiny modlíš otčenáš čím dál rychlejc, aby zasáhlo nebe a z trouby nakonec místo šťavnatýho masíčka nevylezlo něco, co připomíná přidušenýho hnědýho scvrklýho skřeta ležícího v bahně, který bylo kdysi zeleninou a kterýmu přes veškerou resuscitaci už nikdo život nevrátí.

"Eh...noo... tak dobře, že seš ten onko pacoš, já do toho půjdu, zkusím najít nějakej jednoduchej recept," říkám po prvotním šoku s kulhavě se blížící katarzí svíčkochtivýmu tvorovi, kterej čeká na moji bez diskuzí kladnou odpověď. Zas na druhou stranu; když už mám v mrazáku tu PRAVOU svíčkovou, tak proč to konečně v téměř zralým věku nezkusit, že jo.

Je mi jasný, že minimálně devět z deseti čtenářek tohodle příspěvku už svíčkovou dělalo a minimálně šest z nich ji má zmáknutou. Jenže vaření zrovna není moje srdeční záležitost a ani nepatřim mezi holčičky, který maminky trpělivě uváděly v taje kuchařskýho umění, což se úplně poprvý projevilo hned po svatbě, kdy jsem do receptu na bramborový placky nasypala hrnek cukru krupice, namísto hrnku KRUPICE! Náhodou jsme to snědli, a navíc nevim o nikom, kdo by se po návštěvě u nás doma za těch jednadvacet let společnýho soužití otrávil, nebo dokonce umřel. A o to přece jde. Abyste každou návštěvu hlavně přežili.

Pokud teda doteď moje kuchtění všichni přežili, tak se není čeho bát. A našla jsem si recept s octem na vcelku solidním gastronomickým webu s působivým názvem Maminčina svíčková.

No to bude ta pravá pochoutka!

Já radši čerstvou než krájenou zeleninu, jenže jako obvykle čas tlačí, a navíc při množství 1,6 kg masa by se mi o tom krájení zdálo nejmíň celej další tejden. Takže mražená a šmitec, páč život mám jen jeden.

Mobil s receptem pokládám vedle sporáku a jde se na to: na cibuli osmahnu zeleninu, do který přidám koření...

Masíčko a zeleninka těšící se do trouby

Recept byl na 800 g masa, což je nádherná půlka mýho množství, takže jednoduchý počty: místo jedný cibule dvě, místo pěti bobkáčů deset, místo jedný smetany dvě, pak dvojnásobný množství zeleniny a samozřejmě - to dá rozum - místo jednoho deci octa deci dvě. Tomu se říká l-o-g-i-k-a. Jednoduchý jako facka. A ta mi taky přilítla zhruba po dvou hodinách pečení, kdy masíčko bylo sic eňoňuňo, jenže omajda kyselá tak, že její ochutnávání by pro někoho mohlo klidně bejt srovnatelný s nepodmíněným trestem odnětí svobody až na dva roky. No tak to je v prdulíně.

Což o to, masíčko se vydařilo, ale...

Píšu svý mámě, že moje Maminčina svíčková potřebuje důkladnej reset.

"Mami, co mám udělat, abych zeliminovala příšernou chuť octa ve svíčkový?"

"Jakýho octa propánakrale?!"

"No ve svíčkový..."

"Tys tam dala OCET? Tam se přece dává citron. Kolik si ho tam dala?"

"No dvě deci, jak psali v receptu." (V receptu psali decku, ale krát dva, chápeš...)

"COŽE?! TOLIK?! Nesmíš přece všemu věřit! Proč ses mě nezeptala?!" pucuje mě a mně je místo jedenačtyřiceti najednou sedmnáct.

Máti mi pro minimalizaci následků octový atomovky doporučila "rozumný" naředění mlíkem a když bude chuť na prd, tak holt využít masoxovou náhražku, který jsem se snažila za všech okolností vyhnout.

"Dva kelímky smetany ale nedávej, bude to moc těžký, a zkus přidat cukr," zní textová zpráva z velícího centra na severu Čech. Né, že bych měla problémy s autoritama, nebo postrádala respekt k léta osvědčeným praktikám, ale tý druhý šlehačky mi bylo prostě líto, takže navzdory pokynům následovala do omajdy svoji předchůdkyni. Protože přece k tomu byla určená. Proto jsem ji přece kupovala!

Aby se neřeklo, přišlo tam i to mlíko. Hlavně kvůli tomu, abych to mohla napsat mámě.

Nicméně, kýženej výsledek v nedohlednu. Omáčka kvůli dvěma šlehačkám nejdřív moc hustá. Pak sice řidší, ale pořád ten zatracenej ocet! Proč mě to netrklo hned, že dvě deci octa může bejt zabijácký množství...

"Tak co? Jak jde svíčková?" objeví se nečekaně v kuchyni svíčkochtivej dozor. "Ále jó, dobrýýý... Jdi si zase hrát, jo!"

"Tak ať je to dobrý!" hodí na mě varovnej pohled.

Rychle zkoušim vygooglit: JAK SE ZBAVIT OCTOVÉ CHUTI nebo tak nějak. A jako záchrannej kruh pro tonoucího mi google vygeneroval JEDLOU SODU.

"Jedlá soda...? Doufám, že ji mám!" Otvírám rychle dvířka horní linky a sáhnu po skleněný dóze plný malých pytlíčků s kypřícím práškem, vanilkovým cukrem a... JEDLOU SODOU!

Jejda! Poslední pytlík sody je načatej a v něm jen omezený množství. Není na co čekat. FRC! PRC! Dám tam všechno. Omáčka se po chvilce začíná zvedat. Jejda! Nějak to kypří! Co s tím? Kolik jsem tam toho vlastně měla dát? Vracim se k článku o záchraně jedlou sodou, kde je řeč o "malém množství". Jejda! Už už jsem se pomalu smiřovala se svíčkovým "dortem", když po chvíli míchání omáčka naštěstí místo mě dostala rozum a "slehla".

"Já už to vzdávám!" Z toho neustálýho ochutnávání jsem měla octovou hubu, takže další a další ochutnávání bylo poněkud neefektivní. Dala jsem si oddych a k omáčce se vrátila pozdějc.

Konverzace s velícím centrem v severních Čechách

A nevěřili byste - byla vážně, ale vážně DOBRÁ!!

Nebyla dokonalá, ale byla dobrá. Ocet, jakoby se vypařil! Potvrdili to všichni tři strávníci, zejména nejpřísnější dozorčí Svíčkochtivec, a to je co říct.

Závěrečný shrnutí z velícího centra

Ještě ten den jsem se pochlubila svý gurmánsky mlsný kámošce, jak jsem jedlou sodou zachránila moji první svíčkovou ze "svíčkový" a poslala jí fotky.

"Počkej, jako děláš omáčku z PRAVÝ SVÍČKOVÝ?!"

"Jj."

"Neee!!"

"Proč? To je špatně?!"

"No je to škoda, na svíčkovou stačí hovězí zadní!"

Závěrečný shrnutí od gurmánský mlsný kámošky

Tak čaaau a ať vám jde dobře kuchtění!!!