Že v podstatě už několik měsíců vůbec, až na drobný výjimky (tak 1x/1,5 měsíce), nevařím?

Že doma furt vaří mužskej?

Že v ostravský nemocnici (líp než v brněnský) výborně vařej?

Že ve zdejším, dětským, pavilonu D maj na pokojích okna přes celou místnost, takže záplava světla?

Že ve zdejším, dětským, pavilonu D je tak suchej vzduch, že mě z toho začalo škrábat v krku, loupe se mi kůže na obličeji a Ju z toho neustále pokašlává?

Že doktorka říkala, že je to "tady na oddělení celkem běžný problém"?

Že kvůli tomu pořád cucám "hólsky"?

Že tady na severu, to jest severní Morava a Slezsko, jsou všude urostlý borovice, takže jedna z věcí, co mi připomíná rodný město?

Že ty urostlý borovice jsou i v celým areálu ostravský nemocnice?

Že je kousek odsud hezkej les, kterej jsem dneska byla poprvé navštívit?

Že ve vedlejším pokoji "bydlí" Vietnamka s perfektní češtinou a hodně postiženým dítětem?

Že tenhle klučina, možná stejně starej jak Ju, každý ráno v půl sedmý hází s celou svojí postelí tak, že na spánek zapomeň?

Že doteď nevím, jestli je to jeho maminka nebo babička?

Že je to vlastně jedno?

Že jsem nedokázala rozhodnout, jestli je lepší tohle, anebo dítě s nádorem v hlavě?

Že je to možná jedno?

Že na takový otázky odpoví každej jinak?

Že je taková otázka možná úplně zbytečná?

Že je fajn nevidět za roh?

Že je fajn předem až tak moc nevědět, co tě během náročný léčby čeká, páč se toho zbytečně neděsíš bůhví jak dlouho dopředu?

Že ti stejně dopředu s jistotou nikdo nic neřekne?

Že ti každej řekne trochu jinou zkušenost?

Že chemoterapie může bejt sama o sobě v podstatě smrtelná?

Že proto seš pořád pod dohledem a většina hnusných vedlejších účinků se dá včas podchytit a časem vymizí?

Že všechny matky onkologických dětí říkaj (a už to můžu potvrdit), že jejich/naše děti skrze to všechno jakoby dřív vyspějou?

Že když píšeš veřejně o takových věcech, můžou ti psát lidi z různých koutů republiky?

Že je to pro tebe hodně povzbuzující?

Že už je čtvrt na dvanáct a já bych měla jít pomalu spát?

Tak teď už to všechno víš.

(A víš, že ty fotky jsou z mý dnešní prochajdy?)