Tak jsme znovu v Brně, kde Ju začala od včera chemoterapie. Já se ale vrátím k poslednímu týdnu v Těšíně. Ten byl nabitý frustrací, kdy mi nervy šponovaly až k prasknutí, protože se zdálo, že se jeho stav (rozuměj zvracení) jen a jen horší. Zápasila jsem o každé sousto do PEGu ve dne v noci, ne už proto, aby přibral, ale aby aspoň neztrácel deka. Spal u mě v ložnici, kde pod účinky pár dnů nově nasazeného Haloperidolu v podstatě neustále spal a když byl vzhůru, sotva dal dohromady větu. Tento omámený stav asi na dva tři dny zaručil, že se podařilo do něj semtam něco dostat, ale další den byl natolik zvracecí, že v sobě neudržel nejen sebemenší "porci" jídla, ale ani jediný lék. Zmar, zoufalství a znovu nadávky. Při každém zvracení jsem šílela. Stála jsem v kuchyni s výhledem z okna a v ten moment se mohutný bílý kostel v polské dáli zdál jako vhodný cíl mé živé představivosti, jak mám v ruce samopal a celý ho rozstřílím na kusy! Mimo to jsem několikrát za den měla chuť vzít do ruky kladivo a roztřískat nábytek. Z toho pnutí jsem usoudila, že bude možná lepší vzít si ono zázračné "gééčko" (gumovač extrémních emocí) v podobě Citalecu, který mi přes rodinného doktora sehnala kamarádka. Přestože nástup má být po 2 týdnech, měla jsem pocit, že se už ke konci dne cítím "jinak", poněkud klidněji. A i kdyby to bylo placebo, co na tom?

Problém s Ju tím ale nezmizel, a tak mě napadlo znovu po 2 týdnech nasadit Zofran, na němž byl Ju po celou dobu RT a s nímž přesto denně 1-2 x zvracel (proto jsem usoudila, že nemá pro Ju význam, a tak jsem to vždy předávala na kontrole doktorům, kteří to rovněž brali v potaz). Jenže v tu dobu byl Ju po RT už měsíc, tak mě napadlo, proč to znovu nezkusit.

K tomu jsem se skálopevně rozhodla, že mu okamžitě musím někde sehnat ty CBD kapky, děj se, co děj, ať budou stát cokoliv. Někdo je prodává levněji, někdo dráž, ale nechtělo se mi čekat na objednávku z eshopu, takže jsem zamířila přímo do konopné lékárny na náměstí, kde jsem po rozmluvě s prodavačkou koupila kapky s 6% CBD, namísto 10%, které jsem měla v plánu. Šestiprocentní byly o pár stovek levnější a vyšly na 1100,-. "Však můžete po týdnu kapky přidat, kdyby jedna nestačila," upozornila mě prodávající. V další lékárně jsem zároveň vyzvedla na čerstvý recept Zofran a celé město spíš oběhla než obešla. Cestou se z posledních sil modlila, ať to zabere, jinak už nevím. Doma jsem odhodila boty a ihned jsem obojí (Zofran a CBD) s krátkým odstupem nasadila Ju. To bylo krátce po poledni. Vkládala jsem do toho všechnu naději. A skutečně - do večera Ju ani jednou NEZVRACEL! Přesto jsem se držela při zemi a nepokoušela se ani trochu radovat. Z toho jsem se až moc dobře poučila. Zvracel trochu až druhý den ráno a jinak se celkem držel, čehož jsem využila a po snížených dávkách častěji podávala Nutrison. A stále NEZVRACEL!

Vysadila jsem mu tedy Haloperidol a už mu ho nedávám, jednak proto, že neměl kdovíjaký účinek a také by s ním nebyla žádná řeč. Zkrátka v tuto chvíli je to zbytečné.

Další den jsme jeli do Brna. Nejdřív na odběry krve na onko ambulanci v 7,15 a pak do Bohunic, kde je hlavní fakultní nemocnice, aby mu tam vyšetřili ledviny (v rámci velkých kontrolních vyšetření po RT). A protože musel být ráno na lačno a já nechtěla, aby tím zase na celé dopoledne ztratil jediné deko, dávala jsem mu v průběhu dopoledne piškoty, které s chutí jedl, což u něj už několik týdnů nebylo!

Aby toho nebylo málo, během odpolední hospitalitace na JIPce, kam ho umístili kvůli chemoterapii, protože jinde neměli místo, snědl snad po 2 měsících prvně těstoviny! A dneska dokonce buchtičky se šodó!!

Nevím, jestli je to Boží zázrak, účinek Zofranu a konopných kapiček, ale jak už to bývá, tak asi jedno s druhým. Vyhýbám se euforii, protože započala chemoterapie, která je drsnější, než radioterapie, a také věta "mně je špatně" zcela nezmizela z Ju úst, stále ji párkrát za den slyším. Ale díky Bohu za každý čas, kdy se Ju daří♡.

Mimochodem "Cíťalek" jsem přestala brát, poněvadž se mi po pár dnech zdálo, že jsem víc než jindy ospalejší i přes den a to poslední, co teď potřebuji, je být unavená nad rámec běžného, i když to může být jen dočasné. Takže se zatím vrátím k zahnání případného celodenního stresu večerním pivkem nebo vínkem a prášky si nechám pro případ eventuálního dlouhodobého "šílenství".

Aby to nebylo příliš dlouhé, tak o chemce v dalším článku.

Modlete se za Ju, ať má co nejmíň vedlejších účinků a ať tu chemku dobře zvládne hlavně on, ale i já s nervama!!!