Milovaní, dnes nám skončila poslední radioterapie!!! Haleluja♡♡♡!

Úplně, ale úplně na prvním místě chci znovu a znovu poděkovat za Vaše modlitby♡♡. Od minulého týdne se doktor ze Žluťáku obden ptal Ju na tyto věci: jestli bolí hlava, krk, zda jsou problémy s polykáním apod. Nic z toho ale díky Bohu nebylo. Největší a nejhorší vedlejší účinek, tedy v tuhle chvíli nám všem známý, je kromě každodenního zvracení to nechutenství. Ale s PEGem se to hodně zlepšilo. Například před pár dny snědl Ju tři kousky pizzy, což byl rekord, a v podstatě denně sní jedno normální jídlo. A já se snažím o totéž :-D. Také krevní obraz, což moc nechápu, byl poslední týdny čím dál lepší, takže jsem mu nemusela o víkendu píchat injekce a za celou dobu nemusel ani dostat transfuzi. Možná, že během chemoterapie to bude jiné...

Jinak to zvracení by prý mělo postupně po ukončení RT odcházet.

Včera, když už jsme byli na odchodu ze Žluťáku, přišla se s námi osobně rozloučit mladá, moc milá sestřička (jinak na Žluťáku jsou všichni strašně milí a úžasní!) a prý, že čte můj blog. Já na ní koukám, odkud na to přišla a ona, že prý jsem na ní vyskočila na fb a že je to prý moc zajímavé čtení :-)...

Ju také dnes na Žluťáku dostal dárek na rozloučenou, a to auto na dálkové ovládání. Taky jsme si jako vzpomínku mohli odnést pomalovanou masku, kterou měl během ozařování upnutou přes hlavu. Bude nám navždy připomínat zápas s krutou nemocí...

No a zatím jen dočasně jsme se rozloučili s naším dvorním řidičem sanitky, se kterým jsem denně domlouvala cestování a on nám ochotně vše zařizoval. A když zrovna jel někdo jiný, byl Ju trochu smutný. Pan Luboš je totiž velký srandista, a tak o legraci bylo denně postaráno. Střípek úrovně naší komunikace můžete vidět na fotce :-D.

JAK TO CELÉ ZVLÁDL JU

Musím říct, že toho kluka obdivuji. A to myslím vážně. Těch 6 týdnů snášel s hlubokou trpělivostí, i když velikou měrou k tomu přispěl nový notebook, což i já vidím jako ohromné plus a výhodu. Neumím si představit, jak jinak by se to dítě zabavilo a zaplnilo svůj čas. Čtení a učení je mentálně náročné, i když se snažím, aby to druhé udělal každý den aspoň kousek. Často ale říkal, že mu "z toho hoří hlava" a bylo mu i do breku. Ale mě to zkrátka nejde nechat ho být. Tak se mu to snažím servírovat co nejvíc po troškách a je to lepší. Někdy je pohled na něj jak pohled na starého člověka. Holohlavý, shrbený a šourá se po pokoji v ovčích důchodkách (mrznou mu dost nohy, takže "ovečky" jsou best) :-D. Jednou, když jsem ho hnala, ať si pospíší, on na mě: "Jen počkej, až budeš stará!" :-D

Taky je vidět, že se naučil být trpělivější skrze bolest. Zní to děsivě, ale je to tak. Už jen co všechno zažil v nemocnici, po operacích za bolesti. A teď mu dvakrát týdně musím tu hadičku v břiše zanořovat několik centimetrů dovnitř břicha a ven a u toho mi řve jak raněný zvíře. Ale taky už pomalu nalézáme mírnější postup.

CO NÁS DÁLE ČEKÁ

Koncem února to bude série mnoha vyšetření, která mají za cíl vyhodnotit stav po první fázi léčby, tj. po ozařování. Hned na ně bude navazovat první několikadenní chemoterapie s hospitalizací. Do té doby budeme moci být v Těšíně. Pokud by během té doby nastala nějaká komplikace, cokoli, pravděpodobně se to bude řešit třeba v Ostravě, kam to máme blíž.

DNEŠNÍ ZÁVĚR

Počkat! Ještě včerejšek! To mě vytáhla jedna dobrá duše do kavárny, takže po dlouhé době zážitek! Už jen to, že jsem mohla naživo konverzovat o něčem jiném, než o zdravotních záležitostech♡. A ještě předtím jsem se ošmikala ;-). A dnešek? Ten jsme s Ju každý oslavili po svém. Já v kosmetickém salonu permanentním make-upem :-D a Ju výběrem dárku "za odměnu" na internetu, o čemž mě informoval během mé přítomnosti v salonu, který je hned za rohem od našeho domu. Obojí viz foto. Ani nevíte, jak jsem si to v salonu užila! Málem jsem tam usnula :-). Btw: věnovala se mi Ukrajinka. Upřímně, nejprve ve mně hrklo, jak se s ní domluvím a tak. Ale druhá slečna překládala a Ukrajinka Světlana byla neskutečně pečlivá a komunikativní. A pořád mě oslovovala "Terezka?"♡

Takže se mi vlastně věnovaly dvě dámy a prostě super!

Milovaní, ještě jednou Vám z celého srdce děkujeme za Vaši přízeň a modlitby, že na nás myslíte a já nevím, co všechno♡!!!

Máme Vás rádi♡♡♡!!!

Konec hlášení.

Tak opět self-šmik...

Před :-D... A po... ♡

"...že jsem to všechno zvládl" :-*