Když jsem se dozvěděla, že má ten generál, co jel onehdá do Jugošky pro ty Francouze, dorazit i do Brna, řekla jsem si, že by před tím divadlem neměl bejt sám, kdo z lidí přináší oběti. A že ho teda půjdu podpořit, když to mám pět minut od baráku. Páč ti, co podporujou ostatní a stojej při nich v těžkých chvílích, tak by se měli alespoň příležitostně někde sejít, pokud zrovna nemrzne. Všichni za jednoho, jeden za všechny. Alespoň zpovzdálí. Jenže já tam byla tak brzo, že jsem skončila jen pár metrů od řečnických schodů. A teprve, když se v půlce akce Danuše začala divit, jakej je tam nátřesk, došlo mi, že místo, na kterým stojím, je teprve hlava a že ocas je tak daleko, že kvůli tomu museli zavřít celou Roosveltovu ulici. Chudáci lidi, a hlavně Babišovci. Ty museli bejt modrý vzteky, pokud tudy zrovna chtěli jet a ono nic. To není zrovna fér kampaň zatarasit lidem cestu z práce domů. Ale zpátky k divadlu. Vlastně to byl ode mě i tak trochu revanš. Vem si, že nejdřív mi na podzim volala ta generálka Šmerdová. Pak přijde poštou halda vojenských věcí pro Ju. Pak Ju dostal asi dvakrát od dvou vojáků výbavičku a zatim naposled to video od vojenskýho uskupení z Litvy. Z toho už musí bejt jasný, že vůči armádě mám závazky. Beztak nás takhle lanařej a přitom dělaj, že nic. Ale mně to neva. Podívej, klukovi to udělalo radost a nakoplo ho to ve dnech, který stály za prd. Takže jsem tam včera nesměla chybět. I když mi kvůli tomu z armády nikdo nevolal.

Ale jakmile jsem se tam objevila, všechny kamery namířený na mě. Tak jsem je požádala, že nechci žádnej rozruch a dělala jsem, že jdu jen náhodou kolem, ale že když už, tak se teda na chvíli zdržím. Jen ať ty kamery ale zamířej jinam. Tak se i stalo a doufala jsem, že nebudu v telce. Taky by to vůči PP bylo nemístný. Přeci jen, je to generál a já civil, teda aspoň zatim. Ale jak se říká: co tě pořád honí - to má výdrž sloní. Takže jsem tý pozornosti stejně neunikla. Když to celý vypuklo, Petr Pavel řekl něco o nadcházejících volbách, ale jen krátce a vypadalo to, že to není to hlavní, kvůli čemu tam je. No a stalo se přesně to, čeho jsem se obávala. Za chvíli zazněla do mikrofonu výzva, ať Tereza Kymlová přijde na pódium, teda sorry, vlastně na schody, že prej se o mě už dozvěděli. Bylo mi to trapný, ale šla jsem, páč co jinýho mi zbejvalo? Měla jsem ho nechat ve štychu? Ne. Nadechla jsem se a v duchu hesla Všichni za jednoho, teda v tomhle případě spíš jeden (a to jsem byla já) za všechny, jsem se za neustálýho Zdovolením! Zdovolením! dokodrcala až ke generálovi. Ten mi poděkoval za dva roky mýho vytrvalýho psaní blogu a že i když ty moje počátky psaní za moc nestály (jako tohle tam teda zrovna říkat nemusel), tak teď prej, že to za to určitě stojí a že bez toho jsou už všední dny nuda. A že je super, že se sdílím o svých bojích, páč to může druhý lidi povzbudit. No já hned nevěděla, co na to říct, ale v čem nikdy neuděláš chybu, je ve slušnosti poděkovat, a to jsem taky udělala. Tím to ale neskončilo a že jestli prej, až dobojuju všechno to, co musim, respektive, až všechno dopíšu, tak jestli nechci psát blog pro něj, o něm, a tak celkově. Takový ty všední prezidentský každodennosti, který jsou sice nuda, ale jak prej mě zná, tak že bych z toho uměla udělat zajímavý čtení a spousta lidí by se tak začala úplně jinak, jakoby nově, dívat na úřad prezidenta. Zkrátka taková důležitá služba pro národ. Zeman, ten že měl svýho Ovčáčka a on, generál, že by měl svoji Ovečku. Na úplně jiný úrovni pochopitelně, dodal. Já na to, a co když bude prezidentem Babiš? V tu chvíli ten asi osmitisícovej dav zmlknul a nastalo hrobový ticho. Auta zastavily a tramvaje přestaly jet. Každej ztuhnul tak, jak byl, jenom hlavy všech se otočily mým směrem a mně rázem docvaklo, že v Brně první kolo vyhrál Pavel (kterej si kvůli tomu demonstrativně odkašlal), takže trapas. I tak mě to zaskočilo. Ale vždycky je lepší se držet zpátky, a hlavně nad věcí, tak jsem rychle řekla, že si to ještě musím rozmyslet a že mu dám pak vědět přes některýho našeho společnýho známýho, třeba tu Lenku Šmerdovou, a dál jsem to už radši nerozebírala. A to jsem ještě měla na jazyku vážný výhrady vůči dvěma jeho společenským postojům, který možná převzal od Danuše, nevim, ale to ticho bylo tak neúnosný, že jsem se rozhodla nechat to na jindy, spíš mezi čtyřma očima.

Navíc jsem si všimla, že tam na svoji chvíli čekaj ještě další řečníci. Mimo jiný Vetchej s Polívkou například. Nebo brněnská primátorka. A tak jsem se užuž chtěla rozloučit a popřát hodně štěstí, jenže kdepak. Ještě prej medaili za statečnost. Ale nakonec ji nemohli najít a já jsem byla vlastně ráda, páč tolik pozornosti bych už neunesla.

V tuhle chvíli jsem heslo změnila na Kdo uteče, vyhraje, kvapem všem přítomným potřásla rukou a zmizela v davu. Ale jen na oko. Ve skutečnosti jsem kousek od schodů vytáhla mobil, abych pro vás natočila exkluzivní video, takže určitě stojí za to se na to podívat, ačkoli kvalita není zrovna špičková, no prostě mobil no, ale snažila jsem se. Taky že mi z toho málem upadly ruce. Ale co bych pro Vás neudělala? Cestou domů jsem si musela skočit pro pizzu, páč na vaření nezbyl, jako vždycky, čas. A na zahřátí zase to víno, co mi ve vejtahu čouhá z kabelky. Pak jsem všechen natočenej materiál doma několik hodin poctivě sestřihávala, až se to protáhlo do druhýho dne, páč už jsem se pár let tomuhle řemeslu nevěnovala. Ale to je maličkost. Hlavní přece je služba národu, a ten národ, to jste Vy. Tak se mějte, a jak si teď navzájem všichni říkaj: Šťastnou ruku u voleb!

Přátelé, přeci jen jsem byla upozorněna, že jsem i přes veškerou snahu byla zachycena na fotografii z včerejšího mítinku PP. I přes mou výslovnou žádost, aby mou maličkost ušetřili popularity. To je důkaz, jak je politika tvrdá, nezná hranic a využívá se každá příležitost, jak zachytit slavné tváře v davu. Dvěstě tři smajlíků. Vsadím se, že tak půlka z nich je těch udivených. Asi málokdo čekal, že se tam včera ukážu...

UPOZORNĚNÍ: Tento článek je pouhopouhá fikce (kromě skutečnosti, že jsem se na akci objevila, byla vpředu a byla zachycena televizním štábem na fotce). Děkuji za pozornost. Konec hlášení :-).