Tak jo. Skoro dva týdny frčíme na PEGu a malej (jaj, kdyby to četl, tak dostanu, že jakýpak "malej"!) přibral 400 g!

HIP HIP HURÁ!

To je slávy pro půl kila, co? Jenže tady jde o to, že to vůbec jde nahoru, a ne dolů. Zvlášť, když mu přibyla nová diagnóza s názvem Neurčená podvýživa. Na svých 147 cm váží dneškem 26,8 kg. Proč neurčená, nevim, když ji určili, ale to je fuk. Taky že za jakou cenu přibírá, propáníčka, když to do něj peru každý tři hodiny i v noci :-\, ale tomu se říká mateřský obětování♡.

Bodejť by nevzal za svý běh v Lužánkách. Prostě to nedávám, když se teď musím starat o miminko. Beze srandy. Stačí si spojit dohromady dvě věci: pohled na očesanou (opravdu čteš správně: očesanou) hlavičku, která jako jediná vykukuje zpod peřinky, a k tomu častý noční buzení. Jo a ještě třetí věc, že je mi čtyřicet. Vlastně už přes. Takže tě musí (doufám) naplnit hluboký porozumění, že moje denní síly se značně omezily. Nu což, ještěže mi to tu aspoň neřve.

Hele, ale vždycky si vzpomenu na toho možnáprezidenta Pavla, jak jel v tom tanku zachránit ty francouzský vojáky do Jugošky. Ukazovali video, jak přifrčel tankem, otevřel otvor, utřel si z obličeje pot a pak jakoby "Nasedat! Musíme vyrazit!" Nejspíš to natáčeli ti Francouzi.

A jelikož jsem na tom v noci úplně stejně, hned se mi z toho peřinovýho zákopu vstává líp: zazvoní mi budík, típnu to, protřu oči, ihned vstávám. Zamířim ke kuchyňský lince, automaticky připravim tekutou stravu, zavedu do PEGu, propláchnu, umeju, vyčistim, zhasnu, zalehnu. Na vojně by ze mě měli radost.

Navíc, když jde o děti, a k tomu tvý vlastní, jela bys do tý Jugošky klidně i na třikrát, kdyby to jó bylo nutný. Nejlíp ale v létě o prázdninách a aby měl ten apartmán hezkej výhled. Protože to je další věc - letní dovolená. Loni totiž žádná (vyloženě letní) nebyla. Ani jsem žádnou nechtěla. Měla jsem toho balení a vybalování až nad hlavu. Představa dovolený mi čoveče nedělala vůbec dobře. A třetí rok za sebou v hnusným vedru k moři? Jen to ne. Ale teď, jak se za ty měsíce nahromadil stres, a jak jsem furt v jednom kole a přišpendlená k Ju jak papír k nástěnce, tak bych to plážový povalečství snad i napočtvrtý brala. No ale "neříkej léto, dokud zimu nepřeskočíš". Tybrďo, a zrovna letos prvně free hranice až úplně dolů. Tvl, to bude tobogán! No nechtěj to vidět.

Mám teda už asi dva tři roky uloženej na Airbnb pěknej starej kamennej domek uprostřed Krku, jehož majitel drží cenovou hladinu (kupodivu) v pořád stejný vejšce. Je to tam obklopený zelení, tichem a velkou zahradou, což je příslib nejen chládku a svobody, ale i značnýho omezení slunečního záření. Ptáš se asi, proč teda chci k moři, když nechci to slunce. No jednak Ju nesmí ještě tak půl roku po léčbě vůbec na slunce, a to nejspíš znamená do konce celýho příštího roku. A jednak jsem postupně přišla na to, že to nemám ráda ani já. Ale uvědomuju si, že pobyt u slaný mořský vody by mohl bejt z celkovýho hlediska pro Ju ozdravnej a blahodárnej po tom všem, co je ještě před námi. Navíc Krk má pláže na všechny světový strany, takže si můžeš snáz vybrat místo, kam přes den tolik nesvítí slunce. Je to tak, ne??

Tak polovina tohodle článku by se hodila až tak někdy na červen, jenže to jsme prostě my - snílci ze Žluťáku.

A taky matky, co se v určitých situacích upínaj na to, jaký to bude, až...

A teď si jdu konečně pustit ty před a před a předloňský videa z letních dovolených♡.

A dám si k tomu po dlouhý době víno...