Ju má zavedenej PEG šestým dnem, kdy se zprvu začalo šesti dávkama po 30 ml v tlustý stříkačce s tím, že nic jinýho nejedl. Následně co den, to ideálně plus 10 ml navýšení. No dneska jsme se vyšplhali na nějakých 70, a to je paráda. Stoupáme, což je hlavní. A šest dávek, to je beton. S tím se nesmí hnout. Teda takhle - smí, ale jen nahoru, pokud budou chutě. Dolů v žádným případě. Protože, o čem by to pak bylo; jen zbytečná hadice navíc.

Myslím, že to bylo předevčírem, kdy mi zase ruply nervy a poté, co obratem vyzvracel striktním procesem připravenou dávku Nutrisonu do PEGu, jsem místo barevných balónků radosti vypustila do vzduchu zas akorát sprostý slova. Pak jsem šla do krámu a v duchu se omlouvala Bohu a po návratu se Ju snažila vysvětlit, že to se "nezlobím na tebe lásko, víš. Ale na toho skřítka Zvracíka". Ve skutečnosti hnusnýho skřeta Zvracečáka, co bych ho nejradši zkopala do kuličky!

Věc se má totiž tak. 6 dávek za den po 3 hodinách. A když se blije, nemůžeš to do něj hrcnout hned. Tím se to ale celý posune. K tomu ještě patří rozhodnutí "čistě na vás, maminko" (říkaly mi sestry v nemocnici) podat stravu podle "pocitu plnosti", nebo "nevolnosti". Plus pár dalších opatření. Takže pondělí úterý psycho, páč mateřskej pud velil Vykrmit!, zatímco zdravotnickej instinkt Počkat!

Ale dneska, kdybych byla pověrčivá, budu klepat na dřevo, místo toho spínám ruce vděčností k nebi, že to snad jde dobrým směrem. A to celkem rychle. Včera večer si vyžádal po mnoha mnoha dnech, že chce palačinky. Dokonce půlku jedný snědl, takže je vidět, že se žaludek pomalu roztahuje. A na dnešek, že prej vepřo knedlo zelo. No to bylo, jak když ti oznámí, že tě čeká test z kosmonautiky. Protože až na výjimky jsem poslední měsíce jedla rychlý slátaniny všeho druhu. A teď tohle?!

"Víš, co bude nejlepší? Já skočím do nějaký restaurace, kde mi to daj do krabičky a bude to bez práce. Pohodička!"

"Nee! Já chci domácí!!" dušoval se Ju, aby mohl odletět do chuťovýho vesmíru.

"Ale v restauraci maj taky výborný!"

Ne a ne a ne...

Hele, tak jsem dneska ukuchtila pravý český poctivý, zabralo mi to spoustu času a je to moc dobrý. Ale on prej, že to má jinou chuť, než jak si představoval. A že by spíš radši ty palačinky, tak jestli bych je ještě dneska mohla udělat. To je dobrý, ne?

No, tak hlavně, že se už objevuje ta chuť, i když trochu pokroucená.

A taky jsem si aspoň pro sebe konečně uvařila pořádný jídlo. Díky Ju!