Milovaní♡♡♡, chci Vám, kteří jste nás v posledních měsících tak hojně podporovali, a stále podporujete, z hloubi duše poděkovat za vše, co pro nás děláte♡. Ať už jsou to neustále zmiňované modlitby, štědré dary, vstřícnost, projevy laskavosti a přátelství, praktická pomoc a povzbuzení všemi směry, to vše nás celou dobu drží pevně nad vodou a dává pocit hluboké sounáležitosti. Moc si toho vážíme a jsme si jistí, že je to sám mocný Bůh, kdo to vše působí a kdo nám dává díky tomu sílu jít dál.

Často se modlím, aby to, co skrze Vás přijímáme, se jako bumerang otočilo a vrátilo se jako veliké Boží požehnání k vám. Abyste i Vy měli užitek z našeho užitku. Abyste měli radost z naší radosti♡.

Závěrem tedy: Jsme Vám moc vděční a do Nového roku přejeme všem Boží požehnání♡!

A tady pár hlášek z poslední doby :->...

Ju pár dní po operaci aneb odkrytí mužského tajemství:

"Víš z čeho bych byl nejvíce rozhozen?" (ano, řekl to spisovně)

"Nevim."

"Kdybych se dozvěděl, že jsem otec."

What?! :-O

"Na to máš přece ještě dost času, ne?!"

"No jo, ale chápeš, to není jen tak. Tvoje žena má první dítě, to muž hodně prožívá..."

:-D

Ju asi týden po operaci:

"Mami, já vždycky, když mi tady někdo dělá něco nepříjemnýho, mám chuť mu dát pěstí. Třeba jako dneska při tom vyšetření. Anebo, když mi sestřička tady na posteli něco dělá, mám chuť jí dát pěstí přímo do obličeje... Ale vždycky se naštěstí ovládnu."

:-D

Ju asi měsíc po operaci:

"Ještě že nemám třeba něco zlomenýho..."

"Proč jako?"

"No to by bylo mnohem horší. Protože to bych se nemohl vůbec hejbat, chodit, nic. Takhle je to v pohodě, můžu chodit, hejbat rukama..."

"No vidíš, to máš recht, tohle je fakt lepší!"

:-D

Já na posledním oddělení, kde ležel Ju po zavedení shuntu a poté, co jsem se domluvila po telefonu s brněnským kazatelem Karlem, kterýho jsem nikdy neviděla, na akutním odvozu domů. Celá nedočkavá vyhlížím ze dveří pokoje, až ho uvidím na chodbě:

"Karle!!" vykřiknu nadějně přes chodbu na muže, co právě vstoupil na oddělení. "To seš TY??!!"

"Ne, já jsem Pavel," směje se zprvu vyděšenej chlapík. "Ale jestli chcete, klidně mi říkejte Karle."

Všichni přítomní výbuch smíchu. Ju: "No tak to je největší trapas, co jsem tenhle rok zažil!"

:-D

Ju: "A ten shunt teda budu mít až do smrti, jo?"

"Jo."

"A takže, když mě pohřbí a zbyde ze mě kostra, tak ze mě zbyde jako i ten shunt?"

"Asi jo. Podobně jako umělý klouby a další vychytávky v těle."

:-D

No, a to je asi tak všechno. Užijte si dnešní večer a na slyšenou v roce 2023!

•♡♡♡•